ZÁVĚR


Studie, s odvoláním na nedostatek relevantních dat především o inovacích shrnuje následující fakta:

  1. kompetence regionů v MMS a CC jsou velmi omezené v porovnání s např. Rakousko, Belgie, Německo a Španělsko, což omezuje jejich potenciální rozvoj.

  2. 6 zemí je tak malých, že jde v podstatě o regiony NUTS2

  3. Ve větších zemích je mezi regiony velká diversita, především v (České Republika, Maďarsku, Polsku a Slovensku) zatímco v Bulharsku a Rumunsku, kromě A regionu jde jen o D a E.

  4. Multivariantní analysou bylo identifikováno 5 typů regionů - (A) capital regions; (B) regions with tertiary growth potential, (C) skilled manufacturing platforms regions; (D) industrially challenged regions, and (E) lagging-behind agricultural regions. Typologie je srovnatelná s EU-15 zeměmi.

  5. Hlavní rozdíly v možnostech těchto regionů z hlediska jejich příspěvku pro ERA lze shrnout takto:


Regiony A,B a C mohou zásadně přispět k rozvoji ERA, zatímco D a E jen okrajově.



Vzhledem k rozsáhlým rozdílům mezi regiony je jasné, že odpověď na zásadní otázky:


"Jak mohou (rozvinuté) regiony přispět k Evropské konkurenceschopnosti v celosvětové znalostní ekonomice?


Jak může Evropa pomoci regionům čelit novým výzvám a zmenšit ekonomické a sociální rozdíly?


Je a bude velice komplexní.


Tyto požadavky, t.j. především udržení rovnováhy mezi rozvojem regionů na straně jedné a jejich konvergencí na straně druhé za podmínek omezených zdrojů a různého typu řízení vedou k nezbytnosti jisté míry koordinace tohoto rozvoje s cílem dosažení maximálních výsledků.


DOPORUČENÍ


Z těchto úvah plynou následující doporučení:

  1. Evropská, národní a regionální inovační politika musí být koordinována s cílem zamezit další diversifikaci a efektivně alokovat omezené zdroje.

  2. Vzhledem k výrazným rozdílům mezi regiony je zde nutnost koordinace regionálních politik na národní úrovni a to za předpokladu výrazně zvýšených pravomocí (a zdrojů) umožňujících řízení RTDI na regionální úrovni.

  3. Je nezbytná daleko hlubší analýza situace v regionech, založená nejen na studiu statistických dokumentů (jako tato zpráva) ale především na informacích získaných od místních expertů, “klíčových hráčů” a průmyslových podniků. Existují v regionech instituce VaV (VŠ) a je zde jejich reálná spolupráce s konečnými uživateli? Jsou k disposici finanční zdroje pro podporu inovačních aktivit?

  4. Kromě přenosu řídících a finančních kompetencí na regionální orgány je nezbytná i analýza potřeb místních firem včetně způsobů jak je “směrovat” pro rozvoj regionu žádoucím způsobem.

  5. Je nezbytné věnovat odpovídající pozornost lidským zdrojům a vytvářet takové podmínky pro život a podnikání, aby nedocházelo k přesunu vzdělané a ekonomicky aktivní části obyvatelstva mimo region.








ZÁVĚRY PRO ČR

Zpracovatel zakázky přikládá kritické zhodnocení studie, opírající se o vlastní zkušenosti; je zřejmé, že zpracovatelé studie hodnotili některé aspekty poněkud akademicky a bez dostatečné znalosti českých reálií.


  1. zařazení regionů ČR A, B, C

ukazuje evidentní nedostatečnost metodiky – máme jen A (což je jistě v pořádku) ale nemáme žádné B a to přes dlouhodobou existenci ústavů AVČR v JČ (kvalitou zcela srovnatelných s ostatními) a řadu institucí v Brně.

Z toho plyne, že rozlišení mezi C a B je patrně příliš hrubé, nebo autoři studie špatně vyhodnotili data a nebo data nejsou zcela v pořádku – osobně si myslím, že od každého trochu (viz. 3% HDP na VaV v Středních Čechách) – např. zahrnutí publikací o nanotechnologíích je indikátor poněkud “umělý” …….

Jedním z možných doporučení plynoucích z výše uvedených údajů může být i návrh se zamyslet nad strukturou a přesností dat předávaných EU a konfrontovat je Annexem C2 “Přehled dosažených hodnot indikátorů pro jednotlivé regiony”.


  1. zařazení dvou regionů do D je naopak evidentně v pořádku….


  1. v popisu regionů v Anexu A2 jsou zahrnuta výhradně vstupní data, ne výsledky ani porovnání úspěšnosti, na základě studie nelze řící, co je “dobře” a co “špatně” zvláště s přihlédnutím k velice různým výchozím podmínkám


  1. Obecná doporučení jsou jistě platná ale poněkud příliš obecná…. Dalším logickým krokem by asi měla být (naše domácí) detailní studie situace v regionech dle doporučení….. a možná i “školení” regionálních orgánů o RIS. Pro srovnatelnost výsledků by se k těmto účelům mohla využít i ve studii vypracovaná metodika – ale v této oblasti rozhodně nejsem odborník, nemohu tedy posoudit její správnost a aplikovatelnost.



Doporučení pro regiony A, B a D ve studii uvedená jsou jistě dobře využitelná a mohou být jistým vodítkem (pro C v podstatě nejsou, je jen zmíněno riziko nestát se “D” ale pracovat na posunu do “B”).

A)


D)

8