Studie, s odvoláním na nedostatek relevantních dat především o inovacích shrnuje následující fakta:
kompetence regionů v MMS a CC jsou velmi omezené v porovnání s např. Rakousko, Belgie, Německo a Španělsko, což omezuje jejich potenciální rozvoj.
6 zemí je tak malých, že jde v podstatě o regiony NUTS2
Ve větších zemích je mezi regiony velká diversita, především v (České Republika, Maďarsku, Polsku a Slovensku) zatímco v Bulharsku a Rumunsku, kromě A regionu jde jen o D a E.
Multivariantní analysou bylo identifikováno 5 typů regionů - (A) capital regions; (B) regions with tertiary growth potential, (C) skilled manufacturing platforms regions; (D) industrially challenged regions, and (E) lagging-behind agricultural regions. Typologie je srovnatelná s EU-15 zeměmi.
Hlavní rozdíly v možnostech těchto regionů z hlediska jejich příspěvku pro ERA lze shrnout takto:
Regiony A,B a C mohou zásadně přispět k rozvoji ERA, zatímco D a E jen okrajově.
A-regiony představují potenciálně základní stavební kameny znalostní ekonomiky v Evropě.
B-regiony představují relativně rozvinuté oblasti často v návaznosti na region A nebo obsahující např. university či jiné VaV instituce. Jejich proces integrace nepředstavuje principiální problém.
C-regiony mají zpoždění v ekonomickém a/nebo technologickém vývoji. Z dlouhodobého hlediska mohou dohnat zbytek Evropy, ale v současné době profitují jen z relativních výhod jako je poloha nebo levná produkční síla.
D-regiony jsou obvykle okrajové regiony bez další jasné vize rozvoje. Proto je doporučováno jejich zahrnutí do inter-regionálních sítí s cílem zlepšit jejich situaci.
E-regiony jsou nerozvinuté oblasti vyžadující všestrannou podporu.
Vzhledem k rozsáhlým rozdílům mezi regiony je jasné, že odpověď na zásadní otázky:
"Jak mohou (rozvinuté) regiony přispět k Evropské konkurenceschopnosti v celosvětové znalostní ekonomice?
“ Jak může Evropa pomoci regionům čelit novým výzvám a zmenšit ekonomické a sociální rozdíly?
Je a bude velice komplexní.
Tyto požadavky, t.j. především udržení rovnováhy mezi rozvojem regionů na straně jedné a jejich konvergencí na straně druhé za podmínek omezených zdrojů a různého typu řízení vedou k nezbytnosti jisté míry koordinace tohoto rozvoje s cílem dosažení maximálních výsledků.
Z těchto úvah plynou následující doporučení:
Evropská, národní a regionální inovační politika musí být koordinována s cílem zamezit další diversifikaci a efektivně alokovat omezené zdroje.
Vzhledem k výrazným rozdílům mezi regiony je zde nutnost koordinace regionálních politik na národní úrovni a to za předpokladu výrazně zvýšených pravomocí (a zdrojů) umožňujících řízení RTDI na regionální úrovni.
Je nezbytná daleko hlubší analýza situace v regionech, založená nejen na studiu statistických dokumentů (jako tato zpráva) ale především na informacích získaných od místních expertů, “klíčových hráčů” a průmyslových podniků. Existují v regionech instituce VaV (VŠ) a je zde jejich reálná spolupráce s konečnými uživateli? Jsou k disposici finanční zdroje pro podporu inovačních aktivit?
Kromě přenosu řídících a finančních kompetencí na regionální orgány je nezbytná i analýza potřeb místních firem včetně způsobů jak je “směrovat” pro rozvoj regionu žádoucím způsobem.
Je nezbytné věnovat odpovídající pozornost lidským zdrojům a vytvářet takové podmínky pro život a podnikání, aby nedocházelo k přesunu vzdělané a ekonomicky aktivní části obyvatelstva mimo region.
Zpracovatel zakázky přikládá kritické zhodnocení studie, opírající se o vlastní zkušenosti; je zřejmé, že zpracovatelé studie hodnotili některé aspekty poněkud akademicky a bez dostatečné znalosti českých reálií.
zařazení regionů ČR A, B, C
ukazuje evidentní nedostatečnost metodiky – máme jen A (což je jistě v pořádku) ale nemáme žádné B a to přes dlouhodobou existenci ústavů AVČR v JČ (kvalitou zcela srovnatelných s ostatními) a řadu institucí v Brně.
Z toho plyne, že rozlišení mezi C a B je patrně příliš hrubé, nebo autoři studie špatně vyhodnotili data a nebo data nejsou zcela v pořádku – osobně si myslím, že od každého trochu (viz. 3% HDP na VaV v Středních Čechách) – např. zahrnutí publikací o nanotechnologíích je indikátor poněkud “umělý” …….
Jedním z možných doporučení plynoucích z výše uvedených údajů může být i návrh se zamyslet nad strukturou a přesností dat předávaných EU a konfrontovat je Annexem C2 “Přehled dosažených hodnot indikátorů pro jednotlivé regiony”.
zařazení dvou regionů do D je naopak evidentně v pořádku….
v popisu regionů v Anexu A2 jsou zahrnuta výhradně vstupní data, ne výsledky ani porovnání úspěšnosti, na základě studie nelze řící, co je “dobře” a co “špatně” zvláště s přihlédnutím k velice různým výchozím podmínkám
Obecná doporučení jsou jistě platná ale poněkud příliš obecná…. Dalším logickým krokem by asi měla být (naše domácí) detailní studie situace v regionech dle doporučení….. a možná i “školení” regionálních orgánů o RIS. Pro srovnatelnost výsledků by se k těmto účelům mohla využít i ve studii vypracovaná metodika – ale v této oblasti rozhodně nejsem odborník, nemohu tedy posoudit její správnost a aplikovatelnost.
Doporučení pro regiony A, B a D ve studii uvedená jsou jistě dobře využitelná a mohou být jistým vodítkem (pro C v podstatě nejsou, je jen zmíněno riziko nestát se “D” ale pracovat na posunu do “B”).
A)
Soustředit se na výběr dlouhodobých priorit a selektivní podporu vybraných klíčových oblastí (a technologií).
Rozvíjet regionální identitu v globálním kontextu současně s rozvojem infrastruktury
Udržet a dále rozvíjet vysokou úroveň vzdělání která představuje rozhodující dlouhodobou výhodu.
Ve závislosti na celkovém rozvoji NMS najít svoji roli a úlohu v rámci globálního kontextu EU.
Zvýšit vzdělanost obecně a především v oborech souvisejících s podnikáním, zvýšit podporu podnikání obecně
V rámci národního prostředí se orientovat na nové produkty a typy služeb – ne nezbytně high-tech
Zvýšit dostupnost podpory RTDI z národních i mezinárodních zdrojů
D)
Zlepšit dostupnost know-how a vzdělanosti (regional level to lifelong learning )
Efektivní mobilizace vnitřních kapacit regionu a jejich zhodnocení s cílem stanovení priorit
Zvýšení efektivity průmyslu