AVO,o.p.s.

Aktivity pro výzkumné organizace,

obecně prospěšná společnost






STUDIE:

Strategická úloha výzkumu a vývoje a inovací jako jednoho ze základních činitelů hospodářského růstu








Název zakázky: Studie: „Strategická úloha výzkumu a vývoje a inovací jako jednoho ze základních činitelů hospodářského růstu“

Rok zahájení řešení: 2005

Rok ukončení řešení: 2005

Zadavatel: CzechInvest, Agentura pro podporu podnikání a investic

Příjemce: Aktivity pro výzkumné organizace, o.p.s.

Autor dokumentu: Ing. Miroslav Janeček, CSc.

Ing. Karel Mráček,CSc.








leden 2005 – květen 2005

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

142 21 PRAHA 4, NOVODVORSKÁ 994, IČO: 27116786

tel.: 241493138, 23904 1998, fax.: 241493138, e-mail: ops@avo.cz,















SOUHRN STUDIE


STRATEGICKÉ ÚLOHA VÝZKUMU, VÝVOJE A INOVACÍ JAKO JEDNOHO ZE ZÁKLADNÍCH ČINITELŮ HOSPODÁŘSKÉHO RŮSTU A ZLEPŠOVÁNÍ PODNIKATELSKÉHO PROSTŘEDÍ“


Obsah:

  1. Úvod – Potřeba politiky výzkumu, vývoje a inovací a její návaznost na stávající a připravované dokumenty vlády a EU

  2. Současný stav ve výzkumu, vývoji a inovacích

  3. Výzkum, vývoj a inovace – návrh opatření (řešení)

I. ÚVOD – POTŘEBA POLITIKY VÝZKUMU, VÝVOJE A INOVACÍ A JEJÍ NÁVAZNOST NA STÁVAJÍCÍ A PŘIPRAVOVANÉ DOKUMENTY VLÁDY ČR A EU

Průvodním jevem globalizace se stávají rostoucí a zostřující se konkurenční tlaky. Naskýtají se proto přirozené otázky, v jaké míře a jakým způsobem budou jednotlivé podnikatelské subjekty, regiony a země schopny těmto tlakům odolat a být konkurenceschopnými. V podmínkách globalizované ekonomiky se pro ČR ukazují do budoucna již jako neudržitelné strategie tyou „low-cost economy“, využívající jako zdroj konkurenčních výhod především nízké náklady (nízké mzdy, nízký měnový kurz, apod.). Zejména rostoucí konkurence velkých zemí s levnou pracovní silou (Čína, Indie, atd.) neumožňuje stavět další vývoj a perspektivy české ekonomiky na těchto dosavadních komparativních výhodách. Do popředí se musí proto stále více jako zdroj výhod dostávat inovační schopnosti podniků, rostoucí kvalita lidských zdrojů, výzkumu a technologií, které jsou považovány za klíč k růstu evropské konkurenceschopnosti. Je tedy nutno akceptovat to, že konkurenceschopnost podniků a celé české ekonomiky bude v globalizované ekonomice záviset především na jejich rostoucí inovační výkonnosti. ČR, pokud jde o tyto zdroje konkurenceschopnosti, se však nachází v současné době pod úrovní evropského průměru, zejména pak výrazně zaostává ve většině parametrů inovačního potenciálu a inovační výkonnosti za nejlepšími ekonomikami EU. Zvláště jde o zaostávání v intenzitě inovačních aktivit na úrovni podniků, v technologickém transferu, ve využití kooperačního potenciálu, v podnikových výdajích na výzkum, vývoj a inovace, v patentové aktivitě (až propastně), ve spolupráci výzkumu s průmyslem, ve využití rizikového kapitálu, ale i v řadě aspektů rozvoje a využívání lidských zdrojů. (viz blíže příloha č. 2 – Evropský inovační zpravodaj a příloha č. 3 - CIS ).


V těchto skutečnostech se nepochybně odráží i v ČR dlouhodobě chybějící systematická a koordinovaná politika státu směřující k vytváření celkově proinovačního prostředí. Ve vyspělých ekonomikách patří právě tato politika k účinným rolím státu, které by měl ve veřejném zájmu vykonávat. Na národních a regionálních úrovních jsou vytvářeny a realizovány inovační politiky, které zahrnují relativně široký okruh veřejných iniciativ orientovaných k podpoře inovačních aktivit a stimulujících vytváření proinovačního prostředí. Svým zaměřením se tyto politiky stále více dostávají také do přirozených vazeb s výzkumnou, průmyslovou, sociální a dalšími politikami. Inovační politika musí přitom respektovat konkrétní podmínky dané země či regionu. ČR dosud neměla svou oficiální inovační politiku. Nelze však přitom přehlédnout, že zvláště v poslední době se objevuje řada opatření na podporu inovací a inovujících firem. Nicméně tato jednotlivá opatření nemohou nahradit z hlediska dalšího vývoje potřebnou ucelenou a koordinovanou inovační politiku. Požadavky právě na takovou politiku výrazně zaznívají i po našem vstupu do EU, kde jsou inovace považovány za politickou prioritu v podmínkách rostoucích konkurenčních tlaků a inovační politika je zde stále více realizována jako skutečně celoevropský úkol.


Na rozdíl od výzkumu a vývoje, který má svou Národní politiku, legislativu i institucionální podporu, se – jak již bylo řečeno - inovace dosud nedočkaly systematické podpory ze strany státu a neměly ani oporu v institucionálním systému České republiky. Prvním dokumentem, systematicky se zabývajícím situací v podpoře inovací v ČR, je Národní inovační strategie, připravená v průběhu roku 2003 a přijatá vládou 24. .března 20041. Dokument uvádí jednotlivé pojmy z oboru inovací, mapuje situaci v Evropské unii a v jednotlivých členských zemích, popisuje slabé a silné stránky České republiky a navrhuje v obecné rovině možná opatření, vedoucí k dosažení výrazného pokroku. Vychází přitom z Lisabonské agendy, jíž si Evropská unie stanovila cíl stát se do roku 2010 nejvíce konkurenceschopnou ekonomikou celého světa2. Evropská komise vydala v následujících letech další relevantní dokumenty, z nichž zaslouží nejvíce pozornosti materiál „Investovat do výzkumu: Akční plán pro Evropu“3, který uvádí cca 80 opatření, zaměřených na dosažení vyšších investic z veřejných i soukromých zdrojů do VaV a podporu inovací. Podpora inovací spočívá zejména ve zlepšení regulatorního a finančního rámce inovací, zlepšení situace v oblasti ochrany duševního vlastnictví a ve větší podpoře malých a středních firem. Vláda ČR schválila materiál „přístup České republiky k materiálu Investovat do výzkumu: Akční plán pro Evropu“4, předložený společně Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Radou pro VaV. Následně bylo uloženo zpracovat variantu tohoto dokumentu, orientovanou na vybraná opatření, která mohou České republice přinést při omezených zdrojích a možnostech největší pokrok. Tento dokument bude předložen vládě v nejbližších dnech. Významným souvisejícím dokumentem je vládou schválená Strategie trvale udržitelného rozvoje5. I přes obtížnou koordinaci bude nezbytné, aby na sebe navazovala NIP a souběžně připravovaná Strategie hospodářského růstu.



Nejnovějším dokumentem EU k problematice, vymezené Lisabonskou agendou, je studie o vlivu rozšíření EU na její podobu, zpracovaná pro potřeby Evorpské komise skupinou pod vedením dřívějšího ministerského předsedy Nizozemska Wima Koka6 (tzv. Kokova zpráva). Konstatuje se v ní m.j., že některé členské země EU zaujaly k naplnění Lisabonské strategie liknavý postoj. Před dosažením Barcelonských kriterií (investovat do podpory VaV v roce 2010 3 % HDP, z toho 2/3 ze soukromých zdrojů) dávají tyto země přednost svým prioritám, diktovaným zpravidla krátkodobým politickým zájmem. Evropská komise připravuje pro oblast inovací nový akční plán, který je zatím pouze ve stadiu návrhu7 Ten stanovuje 6 cílů, pokládaných v současné situaci EU za priority (viz dále):

Většina z konkrétních doporučení v tomto dokumentu se hodí pro současnou situaci v České republice, některé z naznačených úmyslů Evropské komise jsou pro nově přijaté země příslibem (např. zvýšení role strukturálních fondů v Rámcových programech EU a v procesu inovací). Jedním z opatření, jak zvýšit konkurenceschopnost EU v globální soutěži je i maximální využití státní podpory VaV. Na úrovni EU se hledají cesty, jak docílit tohoto cíle a přitom nenarušit volnou soutěž. Zkoumají se faktory, významné pro tvorbu inovačních politik, mezi jinými účinnost používaných schémat podpory VaV a jejich procedur, nepřímý účinek opatření na podporu inovací na úroveň investování do VaV, vhodnost kategorií podpory VaV a její úroveň (intenzita podpory), možnost zvýšení intenzity podpory při kombinaci s jinými kategoriemi podpory, rozsah uznatelných nákladů při užití podpory VaV z veřejných rozpočtů, vztah mezi VaV a inovacemi, nebo účinnost postupů, spojených s podporou inovací.



Jakkoli jsou doporučení EC inspirativní, reagují především na situaci v hypotetické průměrné členské zemi. Jak ukazují četné dokumenty (např. Evropský inovační zpravodaj8, případně Průzkum o inovacích v nových členských zemích EU9 viz blíže přílohy č. 2 a 3), má Česká republika vedle společných „evropských“ i vlastní specifické problémy. Ty plynou patrně z historického vývoje, zejména v porevolučních letech. Významnou roli v zaostávání inovací hraje stav průmyslu v ČR, na prvém místě pak nedostatek poptávky po inovacích („české“ firmy se teprve zvolna dostávají po restrukturalizaci z krize a výzkum či inovace nejsou jejich prioritami, firmy se zahraničním vlastníkem v drtivé většině využívají dočasných komparativních výhod ČR a realizují zde své vlastní technologie). Možná ještě závažnější je neuspokojivá nabídka ze strany výzkumné základny a absence synergie mezi akademickou a podnikatelskou sférou. K tomu přispívá i nedostatečná finanční podpora inovačních firem (zejména v zárodečném stadiu jejich existence) a dlouhodobé zanedbání nepřímých nástrojů podpory výzkumu a vývoje. Předkládaný dokument si klade za cíl identifikovat zejména tyto problémy a navrhnout opatření, která by přispěla k jejich řešení, prioritně v krátkodobém a střednědobém horizontu.


II. SOUČASNÝ STAV VE VÝZKUMU, VÝVOJI A INOVACÍCH (slabé stránky a příležitosti)

Základním podmínkou hospodářského růstu je trvalé obnovování konkurenceschopnosti výroby a služeb v širokém pojetí. Trvalé obnovování konkurenceschopnosti vyžaduje v podstatě kontinuální přípravu a zavádění inovací technických, technologických, organizačních, obchodních a jiných. Významným zdrojem inovací je vhodně strukturovaný, dostatečně financovaný a proinovačně zaměřený VaV.


V ČR vynakládáme na VaV podstatně méně finančních prostředků než činí průměr EU (v roce 2003 ČR 1,3 % HDP, průměr EU-15 1,9 % HDP). Podpora z veřejných prostředků z převážné části směřuje do základního výzkumu, resp. do výzkumu, který se jako základní chová a neprodukuje poznatky efektivně využitelné v nových výrobcích, technologiích a službách. ČR obdobně jako ostatní nové členské země EU výrazně zaostává v počtu přihlášek patentů a udělených patentů, a to jak u národního patentového úřadu (ÚPV), tak i u Evropského patentového úřadu a u dalších významných patentových úřadů (USA, Japonsko). Záležitosti ochrany autorských práv a průmyslového vlastnictví jsou podceňovány, chybí odborníci a velmi často i finanční prostředky. Do určité míry vázne i čerpání prostředků ze zdrojů EU. Důvodem je podcenění náročnosti přípravy vhodných projektů, navíc procesy poskytování podpory jsou příliš složité, časově a finančně překračují možnosti malých a středních podniků.


Přes určité snahy je účast uživatelů výsledků VaV z výroby a služeb na tvorbě koncepčních dokumentů (strategií a politik) i na přípravě výzkumných programů a jejich řešení nedostatečná. Stále ještě nedoceněna je výzkumná a vývojová spolupráce v sítích a klastrech. Pro organizace (pracoviště) VaV v ČR je charakteristická až nezdravá stabilita struktury organizací (pracovišť). V zahraničí struktury mnohem rychleji reagují na vznik a rozvoj nových oblastí a směrů výzkumu a na měnící se potřeby uživatelů výsledků VaV.


Za pozitivní lze označit relativně vysoké roční přírůstky výdajů na výzkum a vývoj ČR. Roční výdaje na VaV v období 1998–2003 rostly o 6,2 % za rok, zatímco v EU-15 jen o 4,3 % a v EU-25 o 4,0 %1. Rovněž pozitivně je možné hodnotit relativně vysoký podíl soukromých podnikatelských zdrojů na celkových výdajích na VaV. Podíl soukromých zdrojů v ČR je výrazně vyšší než v Polsku a Maďarsku a je srovnatelný s Rakouskem a Nizozemskem. Oprávněně lze předpokládat, že zavedení jednotného Evropského patentu by mohlo zlepšit situaci v počtu českých přihlášek a udělených patentů. V poslední době dochází ke zlepšení přístupu ústředních správních úřadů k zavádění nepřímých nástrojů podpory VaV a inovací.


Značnou příležitostí pro zlepšení stavu je rostoucí zájem části pracovníků a organizací VaV o zavedení systému hodnocení dosahovaných výsledků a posílení závislosti výše poskytované podpory na úrovni výsledků. K podstatnému zvýšení výkonnosti a efektivnosti VaV přispěje i koncentrace veřejné podpory VaV nenižší počet výzkumných směrů a oborů.


Nedostatečná je spolupráce vysokých škol a tzv. vládního sektoru VaV (v ČR ústavy Akademie věd ČR a tzv. resortní výzkumné ústavy) s podnikatelskou sférou. Příčinou jsou značné rozdíly v organizaci, stylu práce, financování a řízení. Chybí efektivně fungující systém pracovišť pro transfer výsledků VaV. Obousměrná mobilita pracovníků mezi vysokými školami a tzv. vládním sektorem VaV na straně jedné a podniky na straně druhé naráží na značné bariéry, dané kromě jiného i zastaralými „kariérními řády“ na VŠ (předpisy pro habilitační řízení a pro jmenování profesorem). Stále ještě nedořešeny jsou i problémy sociálního a zdravotního zabezpečení přecházejících pracovníků. Chybí vhodné motivační nástroje. Nedostatečně je podporován vznik spin-off firem. Relativně vysoký podíl veřejných prostředků na VaV je vynakládán na podporu (výzkumné záměry, projekty), u které není vyžadována podílová účast soukromé sféry. Nedořešenými podmínkami pro funkční partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou postiženy jsou především malé a střední podniky. Platí to i obráceně, u značného počtu projektů, jejich řešitelem jsou subjekty ze soukromé sféry není požadována účast veřejného sektoru VaV.


Řada signálů z podnikové sféry, státní správy, ale i z pracovišť VaV svědčí o tom, že sílí vědomí nutnosti dosáhnout podstatného zlepšení. Panuje relativně dobrá shoda v názorech na ustavení a podporu efektivního fungování tzv. technologických platforem, které se již osvědčily v řadě zemí EU.


Konkrétními opatřeními bude podpořen zatím nedostatečný a spíše jen formální zájem veřejného sektoru VaV a podniků o spolupráci.


Česká republika má výrazně méně absolventů přírodovědných a technických studijních programů na vysokých školách v kategorii obyvatelstva 20–29 let než je průměr členských zemí EU-15. Přitom země s vysokou konkurenceschopností mají absolventů těchto programů podstatně více než je průměr EU-15. Částečně je situace v ČR ovlivněna i nižším podílem obyvatel této kategorie s ukončeným vysokoškolským vzděláním jakéhokoli zaměření. Přitom se ze strany podniků objevují četné výhrady k připravenosti absolventů VŠ na řešení praktických problémů, týmovou práci aj. Absolventům VŠ přírodovědného a technického zaměření chybí znalosti o problematice ochrany autorských a průmyslových práv a vůbec u nich není podporováno a rozvíjeno podnikatelské myšlení. Vázne příprava manažerů pro VaV, inovační procesy i podnikání. Patrně chybí odvahu i chuť využít poznatky získané na VŠ a v navazujícím výzkumu k založení vlastního podniku. Vážným problémem je i věková struktura pracovníků VaV. Mladým lidem chybí motivace pro práci ve VaV.


Rovněž v tomto případě bude využit rostoucí zájem veřejného sektoru VaV, tedy i veřejných vysokých škol, o spolupráci. Konkrétními opatřeními bude podpořen růst počtu a kvality absolventů všech forem vysokoškolského studia.


Za pozitivní lze označit iniciativy některých velkých průmyslových podniků, které usilují o zlepšení úrovně absolventů vysokých škol, navazují kontakty s vysokými školami a vytvářejí společná centra (pracoviště) pro přípravu absolventů jak v průběhu studia, tak i po absolutoriu. K dobrým předpokladům zlepšení stavu patří i rychlé zvyšování znalostí absolventů o informačních a komunikačních technologiích (ICT) a postupné zlepšování jazykových znalostí. Nelze opominout i další výhodu ČR, kterou je mimořádně vysoký podíl lidí v kategorii 20–24 let s ukončeným středoškolským vzděláním.


Systém veřejné podpory VaV v ČR je podstatně decentralizovanější než ve většině zemí OECD. Veřejná podpora VaV je rozptýlena do 22 kapitol státního rozpočtu. Působnosti ve VaV jsou v tzv. kompetenčním zákoně2, který pochází z roku 1969 a byl mnohokrát novelizován, explicitně vyjádřeny u 4 ministerstev (MŠMT, MPO, MZe a MZ), avšak zcela rozdílným způsobem a rozdílnou terminologií. Zákonem není stanovena působnost za tvorbu a realizaci inovační politiky. V zahraničí bývá podpora VaV soustředěna do malého počtu rozpočtových kapitol (2 až 3), působnosti jsou konkrétně a jednoznačně vymezeny.


Přežívá podceňování tvorby koncepčních dokumentů (strategií a politik). Dokumenty jsou zpracovávány značně rozdílným způsobem, mají různé formy a rozdílnou úroveň konkrétnosti. Nedostatky jsou v koordinaci jednotlivých politik. V politikách, např. v Národní politice VaV ČR, zpravidla chybí principy aplikace jednotlivých nástrojů politiky a proto často dochází k diskusím a sporům o aplikaci nástrojů.


Za pozitivní lze označit sílící vědomí, a to napříč politickým spektrem, o nutnosti modernizovat systém veřejné podpory VaV. Toto vědomí poskytuje příležitost pro zásadní zlepšení. Vědomí je posilováno i výsledky hodnocení politik VaV a inovačních politik členských zemí EU. Výsledky benchmarkingu politik členských zemí s využitím otevřené koordinační metody přinášejí podněty pro zlepšení systému v ČR.


III. VÝZKUM, VÝVOJ A INOVACE – NÁVRH OPATŘENÍ (ŘEŠENÍ)


Vize


Podniky a další organizace v ČR pravidelně inovují své výrobky, technologie a služby i metody organizace a řízení, zabezpečují trvalý růst produktivity práce a konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. To vše při vysoké úrovni zaměstnanosti.

Stát k tomu:

přímými i nepřímými nástroji v souladu s právními předpisy EU podporuje vybrané aktivity inovačních procesů a využívá k tomu prostředky veřejných rozpočtů ČR a rozpočtu EU.




III.1 ZMĚNIT VÝZKUM A VÝVOJ NA ZDROJ INOVACÍ


Výzkum a vývoj (VaV) v ČR doposud neposkytuje dost poznatků rychle a efektivně využitelných v inovacích výrobků, technologií a služeb. Příčiny jsou jak na straně výzkumu, tak i na straně uživatelů výsledků VaV, chybí organizace i aktivity pro transfer poznatků a technologií.


III.1.1 Zajistit nárůst veřejných výdajů na VaV na 1 % HDP v potřebné struktuře podporující přednostně VaV jako zdroj inovací


Stávající systém veřejné podpory VaV umožňuje, že řada příjemců této podpory produkuje jen výzkumné zprávy, využitelnost dosažených výsledků je nízká či dokonce žádná. Systém doposud neumožňoval sankcionovat organizace, týmy či jednotlivce s nedostatečnými výsledky. Nové postupy hodnocení VaV jsou zaváděny od roku 2005. Nedaří se dostatečně konkrétně formulovat omezený počet prioritních směrů VaV a na ně soustředit významnější část podpory. V posledních letech je nesystémově upřednostňována institucionální podpora výzkumu před podporou účelovou (viz graf č. 1 v příloze). U účelové podpory je možné konkrétněji stanovit cíle a předpokládané výsledky a plnění těchto parametrů objektivněji kontrolovat.


Bude pokračovat růst veřejných výdajů na VaV minimálně o 10 až 12 % ročně. Do roku 2010 dosáhnou veřejné výdaje na VaV úrovně 1 % HDP (viz graf 2 v příloze). Nárůst veřejných výdajů na VaV bude doprovázen opatřeními, která budou motivovat růst soukromých (podnikových) výdajů na VaV obdobným tempem. Budou vytvořeny podmínky pro účinnou koordinaci vnitřních národních výdajů na VaV a využití zahraničních zdrojů na VaV a inovace, především zdrojů EU. Do roku 2010 se investice do VaV dostanou minimálně na průměrnou hodnotu investic EU-25.


Nárůst veřejných výdajů na VaV bude využit především k posílení účelového financování (z 90 %) a bude směřovat především na programy průmyslového výzkumu3 s konkrétními a vyhodnotitelnými cíli. Zvýhodněna bude účast podniků na řešení projektů VaV, především z kategorie malých a středních podniků. Formou dlouhodobých základních směrů výzkumu, schvalovaných vládou, bude stanoven omezený počet – maximálně 7 – prioritních směrů. Bude posílena závislost výše veřejné podpory na dosahovaných výsledcích. Hodnocení dosahovaných výsledků nebude prováděno jen z omezeného, čistě ekonomického hlediska, ale do hodnocení budou zahrnuty i přínosy pro životní prostředí, zdraví, sociální soudržnost aj. Odůvodněně lze předpokládat, že výzkum v oblasti nových zařízení a technologií s menšími nepříznivými vlivy na životní prostředí a využití dosažených výsledků v tzv. eko-inovacích přispěje ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků a ke zvýšení zaměstnanosti.


Důsledně bude pokračovat proces posilování závislosti výše poskytované podpory na dosahovaných výsledcích. Příslušné ústřední správní úřady budou kontrolovat uplatňování smluv poskytovatelů a příjemců podpory o využití výsledků VaV4.

Nedojde k ohrožení základního výzkumu produkující poznatky vysoké, mezinárodně srovnatelné úrovně.


Doporučení:

  • Zvyšovat každoročně veřejné výdaje na VaV o 10 až 12 % a do roku 2010 dosáhnout veřejných výdajů v úrovni 1 % HDP

  • Změnit strukturu směřování veřejných výdajů na VaV

  • Stanovit věcné priority VaV formou dlouhodobých základních směrů výzkumu dle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků

  • Rozdělovat prostředky na výzkum a vývoj podle dosahovaných výsledků


III.1.2 Zajistit ochranu duševního vlastnictví výsledků VaV


Z mezinárodních srovnání vyplývá, že v oblasti výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) ČR nejvíce zaostává v počtu přihlášek patentů i udělených patentů (viz graf č. 3 v příloze). Příčin je celá řada, od nedostatečné úrovně výsledků VaV přes vysokou finanční náročnost procesů patentování, podceňování ochrany autorských a průmyslových práv až po nedostatečné znalosti problematiky ochrany těchto práv u pracovníků VaVaI a přílišnou komplikovanost příslušných právních předpisů.


Do přírodovědných a technických studijních programů na vysokých školách bude postupně od studijního roku 2006/2007 zařazována výuka základů ochrany autorských a průmyslových práv. Do kariérních řádů ve výzkumných organizacích, a do předpisů pro habilitační řízení a řízení jmenování profesorem na vysokých školách budou zařazena i kritéria hodnotící aktivity při ochraně práv duševního vlastnictví.

Do konce roku 2006 bude provedeno posouzení právních norem pro ochranu duševního vlastnictví a budou navrženy úpravy zjednodušující celý systém.

Doporučení:

  • Efektivně podpořit ochranu duševního vlastnictví

  • Využívat stávající a popřípadě zjednodušený právní rámec ochrany duševního vlastnictví


III.1.3 Koordinovaně využít národní a evropské finanční zdroje na VaV a inovace


V ČR jsou zatím nedostatečně využívány možnosti synergických efektů koordinovaného využití podpory VaVaI z veřejných rozpočtů a ze zdrojů EU. V řadě případů se doposud opožďovalo čerpání z fondů EU z důvodů opožděně metodické a organizační přípravy na využití těchto zdrojů.


Připravovávané změny pravidel EU pro poskytování příspěvků na VaV a příspěvků ze strukturálních a kohezních fondů je nutné urychleně promítnout do předpisů ČR a podstatně zlepšit podmínky pro podporu především malých a středních podniků. Převážná část kapacit veřejného sektoru VaV je soustředěna v Praze a Brně, zájemci o výsledky VaV v regionech mají často problémy ze zabezpečením potřebných výzkumných kapacit. Nejpozději v roce 2007 bude vyhlášen program VaV pro potřeby regionů. Vážnou bariéru doposud představuje skutečnost, že metodika poskytování podpory aplikovanému a průmyslovému výzkumu u jednotlivých poskytovatelů (resortů – správců rozpočtových kapitol) je značně rozdílná. Je nutné využít v zahraničí osvědčený model, kdy podporu těchto druhů výzkumu, popřípadě i transferu výsledků VaV a jejich rozšiřování jednotným způsobem zabezpečuje jedna agentura (instituce) (Finsko, Irsko, Švédsko aj.).


Doporučení:

  • Urychleně zavést a využít připravované změny pravidel EU pro využití strukturálních a kohezních fondů EU

  • Urychleně zavést a využít připravované změny pravidel EU pro poskytování příspěvků na VaV a inovace

  • Zákonem ustavit Technologickou agenturu

  • Připravit a vyhlásit programy na podporu inovací v regionech


III.1.4 Usnadnit vznik nových organizací VaV podporovaných z veřejných prostředků


Nevýhodou ČR ve srovnání se zahraničím je příliš vysoká stabilita organizací VaV ve veřejném sektoru. V zahraničí mnohem častěji organizace VaV zanikají a vznikají nebo se podstatně mění jejich zaměření, velikost, organizační struktura a management. Určitou výjimkou jsou jen vysoké školy, kde v posledních letech vznikla řada fakult ekonomicko-správního zaměření nebo se zaměřením na informatiku. Příliš stabilní struktura veřejných organizací VaV nereaguje pružně na měnící se potřeby ekonomiky a společnosti ve VaV.

Úpravou právních předpisů bude usnadněn vznik nových organizací VaV a zánik těch, které se nedokáží přizpůsobit novým požadavkům ekonomiky a společnosti.


Doporučení:

  • Zjednodušit správní postupy v prováděcích předpisech k zákonu č. 130/2002 Sb., o podpoře VaV z veřejných prostředků a k zákonům o veřejných výzkumných institucích, včetně postupů pro financování nových organizací VaV


III.1.5 Zajistit nepřímou podporu inovačně orientovaného VaV


Ve dvanácti členských zemích z EU-15 jsou ve větším rozsahu zavedeny nepřímé nástroje podpory VaVaI. Počet zemí s těmito nástroji od druhé poloviny 90. let roste, existují četné pozitivní zkušenosti s využitím těchto nástrojů. Odpor k zavádění těchto motivačních nástrojů v ČR slábne jen pomalu. V omezeném rozsahu byly daňové úlevy zavedeny v roce 2005. Rozsah těchto nástrojů je nutné zvýšit a využít přitom zkušeností z členských zemí EU.

Daňovými úlevami bude nutné podpořit spolupráci organizací veřejného sektoru VaV, především vysokých škol, a podniků, dále aktivity zabezpečující transfer výsledků VaV a jejich rozšiřování. Bez rozšíření nepřímé podpory nebude možné dosáhnout potřebného zvýšení podnikových výdajů na VaV.


Doporučení:

  • Zavést daňové úlevy stimulující VaV v podnikatelském sektoru (změnit zákon o daních z příjmu)



III.1.6 Zpřístupňovat veřejnosti výsledky cyklu výzkum – vývoj – inovace


V ČR je doposud podceňováno informování veřejnosti o pozitivním vlivu VaVaI na kvalitu života. Je nutné veřejnost dostatečně a objektivně informovat o účelnosti podpory této oblasti z veřejných prostředků vytvořených daňovými poplatníky. Je nutné zbavovat veřejnost případných obav ze zavádění výsledků VaV do ekonomiky a života společnosti. Vhodně strukturované informace, včetně pravidelného oceňování dobrých výsledků, zlepšují vztah veřejnosti k této oblasti a rozvíjejí podnikatelskou kulturu.


Doporučení:

  • Podpořit specifické aktivity v rámci public relations. Oceňovat a medializovat nejlepší výsledky, řešitelské týmy a kolektivy


III.2 VYTVOŘIT FUNKČNÍ PARTNERSTVÍ VEŘEJNÉHO A SOUKROMÉHO SEKTORU


S výjimkou několika málo zemí (Finsko, Nizozemsko) existují ve všech členských zemích EU větší či menší nedostatky spolupráce veřejného a podnikového sektoru VaV, resp. spolupráce veřejného sektoru VaV a podniků. V ČR tyto problémy existují rovněž. Důvodem jsou vzájemná neznalost prostředí, způsobů práce a jejího hodnocení, rozdíly v organizaci, financování a řízení. Rozdílná jsou i kritéria hodnocení úspěšnosti. Bez vytvoření stálých a účinných vazeb mezi veřejným sektorem VaV a podnikovým sektorem nelze podstatněji zvýšit rychlost a efektivnost přenosu výsledků výzkumu a vývoje do nových výrobků, technologií a služeb.


Urychleně budou vytvářeny podmínky pro vznik a rychlý rozvoj vazeb veřejného VaV a podniků. K vzájemnému poznání pomůže program podporující vzájemnou mobilitu pracovníků mezi veřejným a soukromým sektorem. Krátkodobé až střednědobé pracovní a studijní pobyty v druhém sektoru se s výjimkou základního badatelského výzkumu stanou běžnou záležitostí. Budou odstraněny případné bariéry mobility v předpisech o zdravotním a sociálním zabezpečení.


Od roku 2006 dojde k posílení účasti zástupců uživatelů výsledků VaV na přípravě výzkumných programů a na hodnocení dosažených výsledků. Formou technologických platforem, které se osvědčily v zahraničí, bude podpořena příprava velkých projektů VaV, včetně zabezpečení potřebných finančních prostředků. Na opakovaných a ústředními úřady státní správy moderovaných a finančně podpořených jednáních zástupců veřejného VaV, uživatelů výsledků VaV a zástupců finančních institucí budou dojednávány konkrétní projekty spolupráce, jejichž výsledky přispějí ke zvýšení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti.


Usnadněn bude vznik nových firem na využití výsledků VaV, popřípadě i za účasti úspěšných výzkumných pracovníků. V roce 2006 bude připraven a vyhlášen program podpory transferu poznatků a technologií s možností využití prostředků ze strukturálních fondů EU. Do konce roku 2005 bude ověřena možnost ustavení fondu pro financování společných projektů VaV veřejného a soukromého sektoru (maďarský model).


Doporučení:

  • Připravit a vyhlásit program(y) podporující mobilitu pracovníků mezi akademickou a privátní sférou

  • Připravit a vyhlásit program podporující vytvoření funkčních technologických platforem

  • Ověřit možnost pro ustavení fondu pro financování společných projektů VaV veřejného a soukromého sektoru

  • Podpořit vznik nových technologických firem založených na využití výsledků VaV (program „Spin-off“)

  • Připravit program podpory transferu technologií a poznatků


III.3 ZAJISTIT LIDSKÉ ZDROJE PRO VaV A INOVACE


Stále častěji se ukazuje, že jednou z nejvážnějších překážek rozvoje VaV a zvýšení intenzity inovačních procesů je nedostatek dobře připravených, iniciativních a motivovaných lidí. Výzkumná základna v ČR stárne, mladí a relativně dobře vzdělání lidé odcházejí do jiných oborů. Z šetření o inovacích v ČR vyplynulo, že podniky označily nedostatek pracovníků ve všech kategoriích vzdělání za závažnou překážku inovací. To samé konstatují i mnozí zahraniční investoři. Situace vyžaduje bezodkladné řešení. Ve velkém počtu zemí, včetně ČR, se úspěchem uplatňují investiční pobídky. Je proto nutné zavést obdobné pobídky, motivační opatření pro zabezpečení potřebného množství lidí pro VaV a inovační procesy. V následující části jsou uvedeny uvedeny konkrétní úkoly a doporučení pro zabezpečení lidských zdrojů pro VaV a inovace. V širších souvislostech je problematika lidských zdrojů řešena v samostatné kapitole předkládané strategie.


III.3.1 Zajistit lidské zdroje pro VaV potřebné struktuře a na všech úrovních


Relativní počet výzkumných pracovníků připadajících na 1000 pracovních sil je v ČR poloviční než činí průměr EU-15. Souvisí to samozřejmě i s podstatně nižšími investicemi ČR do VaV v porovnání s průměrem EU. Situaci dále nepříznivě ovlivňuje i výrazně nižší podíl obyvatelstva ve věkové kategorii 25–29 let s ukončeným vysokoškolským vzděláním a nízké počty absolventů přírodovědných a technických studijních programů na vysokých školách. U těchto dvou posledních ukazatelů ČR výrazně zaostává za průměrem EU-25 (viz graf č. 3 v příloze).


Velmi vážným problémem je vysoký věkový průměr výzkumných pracovníků v ČR s výraznějším maximem v kategorii 50–60 let. Jen málo absolventů doktorandského studia odchází na pracoviště VaV, jiné obory jim nabízejí atraktivnější podmínky pro profesní kariéru. Významná část mladých výzkumných pracovníků se ze studijních a pracovních pobytů zahraničí, které jsou nanejvýš užitečné a potřebné, nevrací a zůstává v zahraničí, nebo po návratu do ČR přechází do jiných oborů. Vážným problémem je nedostatečná připravenost absolventů vysokých škol pro týmovou prácí, řízení větší výzkumných projektů a týmů, neznalost základů podnikání a zásad a postupů ochrany duševního vlastnictví (autorských a průmyslových práv). Tyto nedostatky velice nepříznivě ovlivňují využívání výsledků VaV a jejich rozšiřování.


Vhodnými opatřeními, od osvětových a propagačních až po finančně motivační, bude povzbuzen zájem o studium přírodovědných a technických studijních programů na vysokých školách. Na motivačních opatřeních by se měla podílet i podniková sféra, která bude mít užitek z dostatečného počtu dobře připravených odborníků.

Na vysokých školách budou zavedeny programy, včetně programů v rámci celoživotního vzdělávání, jejichž cílem bude poskytnout jejich absolventům znalosti potřebné pro využití a rozšiřování výsledků VaV do inovací výrobků, technologií a služeb. Bude podpořeno vytváření center pro znalostní management a jeho výuku na vysokých školách a ve veřejných výzkumných institucích. Motivační opatření a doplňující programy budou zaváděny postupně od studijního roku 2006/2007. K zavádění programů budou využity i strukturální fondy EU.


Ukazuje se, že je nutné posílit tuzemské lidské zdroje pro uplatnění ve VaV o zdroje zahraniční. Vhodnými programy mobility bude zvýšena atraktivnost ČR pro návrat českých výzkumných pracovníků ze zahraničí, pro kvalifikované výzkumné pracovníky z EU a třetích zemí i pro špičkové výzkumné pracovníky z celého světa ke střednědobým pracovním pobytům. Překážky přeshraniční mobility (pracovní pobyty, odstranění překážek vyplývajících z rozdílných podmínek zdravotního a sociálního zabezpečení aj.) budou řešeny v návaznosti na doporučení Evropské komise „Charta výzkumných pracovníků a kodex pro zaměstnávání výzkumných pracovníků“5. V souladu s doporučením Komise bude obdobný dokument s respektováním specifických podmínek ČR připraven a vyhlášen v roce 2006.


Doporučení:

  • Zavést motivační nástroje pro studium v přírodovědných a technických studijních programech

  • Připravit a vyhlásit vzdělávací programy zaměřené na výzkumné a vývojové pracovníky a na manažery VaV

  • Připravit a vyhlásit programy podporující mezinárodní mobilitu výzkumných pracovníků

  • Připravit a vyhlásit chartu výzkumných pracovníků a kodex pro zaměstnávání výzkumných pracovníků



III.3.2 Zajistit lidské zdroje pro inovační procesy na všech úrovních


Zabezpečení dostatečného počtu a dostatečné kvality absolventů vzdělávacích zařízení všech úrovní pro převod a rozšiřování výsledků VaV do nových výrobků, technologií a služeb vyžaduje provést významnější změny v systému vzdělávání. V této části strategie jsou navržena a vysvětlena jen doporučení pro změny vy vysokoškolském vzdělávání. Doporučení pro ostatní úrovně vzdělávání jsou uvedena v části strategie, která se zabývá rozvojem lidských zdrojů.


Nedostatečná připravenost absolventů pro zvládání praktických problémů ve výrobních podnicích a v podnicích služeb bude řešena zvýšením prostředků na rozvojové programy cíleně zaměřené na potřebnou strukturu a kvalitu absolventů vysokých škol. V systémech finanční podpory veřejných vysokých škol budou posílena kritéria výstupů (počty a kvalita absolventů, včetně jejich uplatnění) na úkor vstupů (počty přijímaných studentů). Nedostatečná spolupráce vysokých škol s podnikovým sektorem bude posílena změnou kritérií pro rozdělování finančních prostředků na specifický výzkum na vysokých školách. Změny budou provedeny ve studijním roce 2006/2007 a budou k nim využity i prostředky strukturálních fondů EU.

Vysoké školy se musí podílet na využívání a rozšiřování výsledků VaV. Účast na těchto procesech musí být podepřena změnou způsobu řízení vysokých škol. Změny musí směřovat k manažerským a podnikatelským způsobům řízení. Uvedené změny bude nutné kodifikovat změnou zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a změnou prováděcích předpisů.


Doporučení:

  • Změnit ukazatele a kritéria podpory veřejných vysokých škol ve vzdělávání a výzkumu

  • Novelizovat zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, s cílem posílit účast veřejných vysokých škol na využití a rozšiřování výsledků VaV


III.4 ZEFEKTIVNIT VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY VE VÝZKUMU, VÝVOJI A INOVACÍCH


Systém státní správy ve VaV postupně rozvíjený od roku 1990 zajistil relativně úspěšnou transformaci podpory VaV z veřejných prostředků. Od druhé poloviny 90. let se však začínají projevovat větší či menší problémy tohoto systému. Příčiny nedostatečných přínosů VaV pro ekonomiku a společnost, zdlouhavosti a nízké efektivnosti inovačních procesů do značné míry jsou i institucionální povahy. V následujících částech jsou uvedeny úkoly a doporučení, které přiblíží systém státní správy ve VaV a inovacích osvědčeným systémům v zemích s vysokou úrovní konkurenceschopnosti.


III.4.1 Snížit počet stávajících 22 rozpočtových kapitol, z nichž je podporován VaV, a stanovit ústřední správní úřad s působností pro inovace


Systém podpory VaV z veřejných prostředků je v porovnání s většinou členských zemí OECD značně decentralizovaný. Veřejná podpora VaV je rozptýlena do velkého počtu rozpočtových kapitol (resortů). Mnohokrát novelizovaný kompetenční zákon6 explicitně uvádí působnosti ve VaV jen u čtyřech ministerstev (MŠMT, MPO, MZ a MZe). Působnosti jsou vyjádřeny zcela rozlišným způsobem. Zákon č. 130/2002 Sb. o podpoře VaV z veřejných prostředků rozlišuje ústřední správní úřad odpovědný za výzkum a vývoj, kterým je v současné době MŠMT, a ústřední a jiné správní úřady odpovědné za VaV v oblasti svých působností. Systém je doplněn Radou vlády pro VaV, odborným a poradním orgánem vlády pro VaV.


Novelou kompetenčního zákona a dalších zákonů, popřípadě vydáním nového kompetenčního zákona, je nutné podstatným způsobem centralizovat podporu VaV z veřejných prostředků do menšího počtu rozpočtových kapitol. Novely je nutné důkladně připravit a to jak z hlediska odborného, tak i z hlediska politické přijatelnosti pro parlament. Příslušné novely by měly nabýt účinnosti nejpozději na počátku roku 2007.


V zásadě je možné volit jeden z funkčních a efektivních modelů státní správy ve VaV: jeden resort pro výzkum, vývoj a inovace (př. Dánsko), nebo relativně častější model dvou resortů – jeden pro výzkum základní a cílený a výzkum na vysokých školách a druhý pro aplikovaný výzkum, vývoj a inovace. Druhý model je uplatněn ve Švédsku, Nizozemsku, Rakousku a -v řadě dalších zemí. V uvedených modelech jeden nebo dva resorty rozdělují podstatnou část prostředků státního rozpočtu VaV. Ostatní resorty mají jen prostředky na VaV, který je nezbytný pro výkon jejich správních funkcí.


Inovace výrobků, technologií a služeb jsou základním klíčem rozvoje a udržení konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích. Konkurence je podmínkou hospodářského růstu. Inovace jsou sice především záležitostí podniků, stát pro inovace může vytvořit jen více či méně příznivý rámec a podporou, která nenarušuje hospodářskou soutěž, podniky vhodným způsobem motivovat. Působnost pro tvorbu a realizaci inovační politiky stávající znění kompetenčního zákona jednoznačně nevymezuje. Na základě volnějších interpretací ustanovení kompetenčního zákona od druhé poloviny 90. let zabezpečují některé aktivity v oblasti inovací MPO a MMR. Některé aktivity se překrývají, řada aktivit, které se osvědčily v zahraničí, chybí. První návrh Národní inovační politiky připravuje sekce místopředsedy vlády pro ekonomiku a návrh bude vládě předložen v prvním pololetí 2005.


Situace bude, obdobně jako v případě nadměrné decentralizace systému veřejné podpory VaV, řešena novelou kompetenčního zákona, popřípadě přijetím nového kompetenčního zákona. Jeden z ústředních úřadů bude v návaznosti na vybraný model státní správy v oblasti VaV a inovací pověřen odpovědností za přípravu a realizaci národní inovační politiky. Jako již bylo uvedeno, novela kompetenčního zákona nabude účinnosti v roce 2007.


Doporučení:

  • Novelizovat kompetenční zákon (zákon č. 2/1969 Sb.) a další zákony, včetně prováděcích předpisů


III.4.2 Zajistit zpětnou vazbu mezi opatřeními státu, potřebami podniků a společnosti


Stát ve své inovační politice nemůže jen uplatňovat nástroje a opatření používané, byť úspěšně, v zahraničí. Nástroje a opatření musí být přizpůsobeny aktuálním potřebám podniků a společnosti v dané zemi. V ČR doposud chybí podrobnější a pravidelně opakovaná statistická šetření o inovacích a průzkumy potřeb a požadavků podniků v této oblasti, které se provádějí v EU-157. Český statistický úřad prováděl podrobnější modelové šetření o inovacích v roce 2002. Evropská komise sice hodnotí inovační politiku ČR podle kvantitativních ukazatelů vstupů a výstupů VaV (finanční prostředky, lidé, patenty aj.), zaměstnanosti ve výrobě a službách s vyšší úrovní technologií, výdajů rizikového kapitálu aj. Chybí však zpětná vazba s informacemi o aktuálních problémech a potřebách podniků.


Bude rozšířena působnost Rady pro výzkum a vývoj, poradního a odborného orgánu vlády pro výzkum a vývoj, o inovace. Do každoročně předkládaných analýz stavu VaV a jeho porovnání se zahraničím budou zahrnuty i inovace. Odpovídajícím způsobem bude upraveno složení Rady a posíleno personální a finanční zabezpečení rozšířených úkolů. Stávající informační systém VaV, jehož parametry jsou stanoveny zákonem č. 130/2002 Sb., bude rozšířen o inovace. V návaznosti na nařízení Evropské komise č. 1450/20048 bude v ČR zaveden systém statistiky v oblasti inovací. Uvedená doporučení budou realizována nejpozději v roce 2007.


Doporučení:

  • Rozšířit působnost Rady pro výzkum a vývoj jako odborného a poradního orgánu vlády o oblast inovací změnou zákona č. 130/2002 Sb.

  • Zřídit informační systém pro inovace

  • V návaznosti na nařízení Evropské komise č. 1450 z 13. 8. 2004 zavést v ČR statistiku v oblasti inovací


III.4.3 Zajistit kontinuální a provázaný proces přípravy strategií a politik a jeho vazby na realizační programy


V  ČR teprve v poslední době slábne podceňování významu koncepčních prací, významu tvorby strategií a politik. Doposud existuje řada metodických nejasností spojených s obsahem, způsobem přípravy a návazností strategií, politik a programů. Vznikají sice strategie i politiky pro některé vybrané oblasti, jejich úroveň je však značně rozdílná. Do značné míry je podceněna i odborná a časová náročnost přípravy strategií a politik, především pak náročnost jejich projednávání a úprav. Nevyjasněnost a nejednoznačnost vymezení působností jednotlivých ústředních úřadů statní správy se projevuje i v přípravě nejrůznějších koncepčních dokumentů.


Pro oblast VaV se v souladu se zákonem č. 130/2002 zpracovávají Národní politiky výzkumu a vývoje ČR9 na období 4–6 let. Pro oblast inovací doposud politika nebyla zpracována. V březnu 2004 vláda schválila úvodní a obecnou Národní inovační strategii.


Strategie hospodářského růstu bude vstupem, či zadáním pro přípravu řady nových nebo aktualizaci stávajících politik. Pro oblast VaV a inovací půjde především o dvě politiky. Národní inovační politika bude předložena vládě v červnu 2005. Její příprava je koordinována s přípravou Strategie hospodářského růstu. Bude zajištěna návaznost na Koncepci inovací pro oblast průmyslu a podnikání na léta 2005–2008, kterou připravuje MPO. Rovněž je zajišťována návaznost na dokument MMR o bariérách růstu konkurenceschopnosti. Stávající Národní politiku VaV bude nutné nejpozději v roce 2006 aktualizovat, popřípadě připravit politiku novou. Řada dalších problémů VaV a inovací bude řešena v dokumentech, politikách či programech a opatřeních, které budou zabezpečovat doporučení z dalších částí Strategie hospodářského růstu, především částí o rozvoji lidských zdrojů a financování. Povinnou částí hodnocení návrhů programu VaV bude posouzení souladu s koncepčními dokumenty, především se Strategií hospodářského růstu.


Doporučení:

  • Aktualizovat a koordinovat jednotlivé politiky a programy v souladu se Strategií hospodářského růstu

  • Hodnocení návrhů programů VaV rozšířit o hodnocení souladu se Strategií hospodářského růstu


III.4.4 Stanovit rychlost nezbytných změn v proporcích veřejné podpory a základní principy pro jednotlivé nástroje podpory


Je nesporné, že pro dosažení stabilního hospodářského růstu je nutné zvýšit výkonnost a efektivnost VaV i rychlost a efektivnost inovačních procesů. Změn nelze dosáhnout ze dne na den, změny vyžadují realizovat řadu dobře připravených o koordinovaných opatření s respektováním jejich vzájemných souvislostí. Opatření nesmí působit proti sobě, nýbrž se musí vzájemně posilovat. Cílem musí být dosažení synergických efektů souborů opatření.


V aktualizované, popřípadě nové Národní politice VaV musí být stanoveno pořadí a rychlost nezbytných změn v proporcích veřejné podpory. Změny v poskytování finančních prostředků nelze provést naráz, skokem, ale v přiměřeném období. Národní politika VaV rovněž musí dostatečně konkrétním a jednoznačným způsobem stanovit základní principy pro jednotlivé nástroje podpory VaV. Tyto principy nesmí být měněny až v podmínkách vyhlašování soutěží o poskytnutí podpory, či dokonce až v průběhu hodnocení došlých návrhů.


Doporučení:

  • Vyhlásit novou nebo aktualizovanou Národní politiku výzkumu a vývoje, v které budou konkrétně a jednoznačně věcně i časově vymezeny změny v poskytování veřejné podpory a základního principy poskytování této podpory



1. Výdaje na VaV – podíly účelových a institucionálních prostředků z celkových veřejných výdajů na VaV (%)




2. Vývoj celkové podpory VaV z veřejných prostředků (mil. Kč a % HDP)


Zdroj dat: Státní rozpočet České republiky, roky 1997–2005; roky 2006 a 2007 rozpočtový výhled

Poznámka: Údaje o výši HDP a výdajích na VaV ze státního rozpočtu jsou převzaty z podkladů Ministerstva financí. Údaje o výdajích na VaV se liší od údajů Českého statistického úřadu, které jsou využity v  části A analýzy. Výdaje v mil. Kč jsou uvedeny v běžných cenách příslušných roků.


Upřesněné výdaje v letech 2005 až 2007 budou doplněny do 28. 3. 2005

3. Hodnocení inovační politiky ČR


Úroveň ukazatelů ČR v porovnání s průměrem EU-25 (%)


Zdroj dat: European Innovation Scoreboard 2004, SEK (2004) 1475; vlastní propočty sRVV




Hodnoty ČR ≤ 80 % průměru EU-25 Hodnoty ČR v pásmu průměr EU-25 plus minus 20 % Hodnoty ČR ≥ 120 % průměru


1 Eurostat, Statistics in Focus 26/2005, 24. 2. 2005.

2 Zákon č. 2/1969/Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

3 Průmyslový výzkum dle § 2, odst. 1, písmeno a)1 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře VaV z veřejných prostředků, je část aplikovaného výzkumu, jehož výsledky se prostřednictvím vývoje využívají v nových výrobcích, technologiích a službách, které jsou určeny k podnikání.

4 § 11 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků.

5 C (2005) 576/1 of 04/03/2005; Commission Recommendation on the European Charter for Researchers and on a Code of Conduct for the Recruitment of Researchers.

6 Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky ve znění pozdějších předpisů.

7 Harmonizovaná šetření o inovacích v EU (CIS – Community Innovation Survey).

8 Nařízení Komise (ES) č. 1450/2004 ze dne 13. srpna 2004, kterým se provádí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1608/2003/ES o tvorbě a rozvoji statistiky Společenství v oblasti inovací.

9 § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 130/2002 Sb.