AVO,o.p.s.

Aktivity pro výzkumné organizace,

obecně prospěšná společnost







STUDIE:

Analýza pro přípravu Národní inovační politiky







Název zakázky: RVV č.25/04 - 2004

Rok zahájení řešení: 2004

Rok ukončení řešení: 2004

Zadavatel: Úřad vlády ČR, Rada pro výzkum a vývoj

Příjemce: Aktivity pro výzkumné organizace, o.p.s.

Autor dokumentu: Ing. Miroslav Janeček, CSc.

Ing. Karel Mráček,CSc.









říjen - prosinec 2004

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

142 21 PRAHA 4, NOVODVORSKÁ 994, IČO: 27116786

tel.: 241493138, 23904 1998, fax.: 241493138, e-mail: ops@avo.cz,

ANALÝZA PRO PŘÍPRAVU

NÁRODNÍ INOVAČNÍ POLITIKY


Obsah


I. Úvod


I. 1 Potřeba NIP a její návaznost na stávající a připravované dokumenty vlády ČR a EU

I. 2 Koncepční a metodická východiska NIP


II. Inovační kultura – podmínky v oblasti lidských zdrojů


II. 1 Systém vzdělávání

II .2 Mobilita studentů, vysokoškolských pedagogů a výzkumných pracovníků

II. 3 Zapojení zainteresovaných subjektů (stakeholders) a ovlivňování vztahů

veřejnosti k inovacím

II. 4 Management inovací, rozšiřování inovativních metod managementu


III. Vytvoření příznivějších rámcových podmínek pro inovace

III. 1 Veřejné (státní, regionální) orgány a podpora tvorby inovační politiky

III. 2 Ochrana konkurenčního prostředí

III. 3 Ochrana práv duševního vlastnictví a obchodního tajemství

III. 4 Právní a regulační prostředí a zjednodušení administrativy

III. 5 Podpora státu při financování inovací

III. 6 Daňové pobídky

III. 7 Podpora vzniku a rozvoje klastrů a spolupráce při inovacích


IV. Zaměření výzkumu na inovace

IV. 1 Strategické pojetí výzkumu a vývoje

IV. 2 Posilování podnikového výzkumu

IV. 3 Zakládání technologicky orientovaných firem

IV. 4 Spolupráce výzkum – univerzity – podniky

IV. 5 Absorpce technologií v malých a středních podnicích


V. Systém hodnocení plnění inovační politiky

V.1. Evidence úkolů ze strany EU

V.2 Zhodnocení ukazatelů inovací dle systému EU


Literatura



Přílohy:

1 Inovace, vývoj a výzkum a strukturální fondy v programovacím období 2004-2006

(Přehled opatření v rámci OP a JPD)

2 Evropský inovační zpravodaj – údaje o ČR z ročenky 2004

I. Úvod


I.1 Potřeba NIP a její návaznost na stávající a připravované dokumenty vlády ČR a EU


Průvodním jevem globalizace se stávají rostoucí a zostřující se konkurenční tlaky. Naskýtají se proto přirozené otázky, v jaké míře a jakým způsobem budou jednotlivé podnikatelské subjekty, regiony a země schopny těmto tlakům odolat a být konkurenceschopnými. V podmínkách globalizované ekonomiky se pro ČR ukazují do budoucna již jako neudržitelné strategie tyou „low-cost economy“, využívající jako zdroj konkurenčních výhod především nízké náklady (nízké mzdy, nízký měnový kurz, apod.). Zejména rostoucí konkurence velkých zemí s levnou pracovní silou (Čína, Indie, atd.) neumožňuje stavět další vývoj a perspektivy české ekonomiky na těchto dosavadních komparativních výhodách. Do popředí se musí proto stále více jako zdroj výhod dostávat inovační schopnosti podniků, rostoucí kvalita lidských zdrojů, výzkumu a technologií, které jsou považovány za klíč k růstu evropské konkurenceschopnosti. Je tedy nutno akceptovat to, že konkurenceschopnost podniků a celé české ekonomiky bude v globalizované ekonomice záviset především na jejich rostoucí inovační výkonnosti. ČR, pokud jde o tyto zdroje konkurenceschopnosti, se však nachází v současné době pod úrovní evropského průměru, zejména pak výrazně zaostává ve většině parametrů inovačního potenciálu a inovační výkonnosti za nejlepšími ekonomikami EU. Zvláště jde o zaostávání v intenzitě inovačních aktivit na úrovni podniků, v technologickém transferu, ve využití kooperačního potenciálu, v podnikových výdajích na výzkum, vývoj a inovace, v patentové aktivitě (až propastně), ve spolupráci výzkumu s průmyslem, ve využití rizikového kapitálu, ale i v řadě aspektů rozvoje a využívání lidských zdrojů. (viz blíže příloha č. 2 – Evropský inovační zpravodaj a příloha č. 3 - CIS ).

V těchto skutečnostech se nepochybně odráží i v ČR dlouhodobě chybějící systematická a koordinovaná politika státu směřující k vytváření celkově proinovačního prostředí. Ve vyspělých ekonomikách patří právě tato politika k účinným rolím státu, které by měl ve veřejném zájmu vykonávat. Na národních a regionálních úrovních jsou vytvářeny a realizovány inovační politiky, které zahrnují relativně široký okruh veřejných iniciativ orientovaných k podpoře inovačních aktivit a stimulujících vytváření proinovačního prostředí. Svým zaměřením se tyto politiky stále více dostávají také do přirozených vazeb s výzkumnou, průmyslovou, sociální a dalšími politikami. Inovační politika musí přitom respektovat konkrétní podmínky dané země či regionu. ČR dosud neměla svou oficiální inovační politiku. Nelze však přitom přehlédnout, že zvláště v poslední době se objevuje řada opatření na podporu inovací a inovujících firem. Nicméně tato jednotlivá opatření nemohou nahradit z hlediska dalšího vývoje potřebnou ucelenou a koordinovanou inovační politiku. Požadavky právě na takovou politiku výrazně zaznívají i po našem vstupu do EU, kde jsou inovace považovány za politickou prioritu v podmínkách rostoucích konkurenčních tlaků a inovační politika je zde stále více realizována jako skutečně celoevropský úkol.


Na rozdíl od výzkumu a vývoje, který má svou Národní politiku, legislativu i institucionální podporu, se – jak již bylo řečeno - inovace dosud nedočkaly systematické podpory ze strany státu a neměly ani oporu v institucionálním systému České republiky. Prvním dokumentem, systematicky se zabývajícím situací v podpoře inovací v ČR, je Národní inovační strategie, připravená v průběhu roku 2003 a přijatá vládou 24. .března 20041. Dokument uvádí jednotlivé pojmy z oboru inovací, mapuje situaci v Evropské unii a v jednotlivých členských zemích, popisuje slabé a silné stránky České republiky a navrhuje v obecné rovině možná opatření, vedoucí k dosažení výrazného pokroku. Vychází přitom z Lisabonské agendy, jíž si Evropská unie stanovila cíl stát se do roku 2010 nejvíce konkurenceschopnou ekonomikou celého světa2. Evropská komise vydala v následujících letech další relevantní dokumenty, z nichž zaslouží nejvíce pozornosti materiál „Investovat do výzkumu: Akční plán pro Evropu“3, který uvádí cca 80 opatření, zaměřených na dosažení vyšších investic z veřejných i soukromých zdrojů do VaV a podporu inovací. Podpora inovací spočívá zejména ve zlepšení regulatorního a finančního rámce inovací, zlepšení situace v oblasti ochrany duševního vlastnictví a ve větší podpoře malých a středních firem. Vláda ČR schválila materiál „přístup České republiky k materiálu Investovat do výzkumu: Akční plán pro Evropu“4, předložený společně Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Radou pro VaV. Následně bylo uloženo zpracovat variantu tohoto dokumentu, orientovanou na vybraná opatření, která mohou České republice přinést při omezených zdrojích a možnostech největší pokrok. Tento dokument bude předložen vládě v nejbližších dnech. Významným souvisejícím dokumentem je vládou schválená Strategie trvale udržitelného rozvoje5. I přes obtížnou koordinaci bude nezbytné, aby na sebe navazovala NIP a souběžně připravovaná Strategie hospodářského růstu.


Nejnovějším dokumentem EU k problematice, vymezené Lisabonskou agendou, je studie o vlivu rozšíření EU na její podobu, zpracovaná pro potřeby Evorpské komise skupinou pod vedením dřívějšího ministerského předsedy Nizozemska Wima Koka6 (tzv. Kokova zpráva). Konstatuje se v ní m.j., že některé členské země EU zaujaly k naplnění Lisabonské strategie liknavý postoj. Před dosažením Barcelonských kriterií (investovat do podpory VaV v roce 2010 3 % HDP, z toho 2/3 ze soukromých zdrojů) dávají tyto země přednost svým prioritám, diktovaným zpravidla krátkodobým politickým zájmem. Evropská komise připravuje pro oblast inovací nový akční plán, který je zatím pouze ve stadiu návrhu7 Ten stanovuje 6 cílů, pokládaných v současné situaci EU za priority (viz dále):

Většina z konkrétních doporučení v tomto dokumentu se hodí pro současnou situaci v České republice, některé z naznačených úmyslů Evropské komise jsou pro nově přijaté země příslibem (např. zvýšení role strukturálních fondů v Rámcových programech EU a v procesu inovací). Jedním z opatření, jak zvýšit konkurenceschopnost EU v globální soutěži je i maximální využití státní podpory VaV. Na úrovni EU se hledají cesty, jak docílit tohoto cíle a přitom nenarušit volnou soutěž. Zkoumají se faktory, významné pro tvorbu inovačních politik, mezi jinými účinnost používaných schémat podpory VaV a jejich procedur, nepřímý účinek opatření na podporu inovací na úroveň investování do VaV, vhodnost kategorií podpory VaV a její úroveň (intenzita podpory), možnost zvýšení intenzity podpory při kombinaci s jinými kategoriemi podpory, rozsah uznatelných nákladů při užití podpory VaV z veřejných rozpočtů, vztah mezi VaV a inovacemi, nebo účinnost postupů, spojených s podporou inovací.


Jakkoli jsou doporučení EC inspirativní, reagují především na situaci v hypotetické průměrné členské zemi. Jak ukazují četné dokumenty (např. Evropský inovační zpravodaj8, případně Průzkum o inovacích v nových členských zemích EU9 viz blíže přílohy č. 2 a 3), má Česká republika vedle společných „evropských“ i vlastní specifické problémy. Ty plynou patrně z historického vývoje, zejména v porevolučních letech. Významnou roli v zaostávání inovací hraje stav průmyslu v ČR, na prvém místě pak nedostatek poptávky po inovacích („české“ firmy se teprve zvolna dostávají po restrukturalizaci z krize a výzkum či inovace nejsou jejich prioritami, firmy se zahraničním vlastníkem v drtivé většině využívají dočasných komparativních výhod ČR a realizují zde své vlastní technologie). Možná ještě závažnější je neuspokojivá nabídka ze strany výzkumné základny a absence synergie mezi akademickou a podnikatelskou sférou. K tomu přispívá i nedostatečná finanční podpora inovačních firem (zejména v zárodečném stadiu jejich existence) a dlouhodobé zanedbání nepřímých nástrojů podpory výzkumu a vývoje. Předkládaný dokument si klade za cíl identifikovat zejména tyto problémy a navrhnout opatření, která by přispěla k jejich řešení, prioritně v krátkodobém a střednědobém horizontu.




I.2. Koncepční a metodická východiska NIP


Inovace je existenčně rozhodujícím způsobem spojena s podnikatelskou sférou; je primárně podnikatelským fenoménem. Podnikatelské subjekty se v konkurenčním tržním prostředí snaží cestou inovací nalézt a využít nové podnikatelské příležitosti a tak zajistit další rozvoj svého podnikání a i svou další úspěšnou existenci. V globalizované ekonomice jsou pak inovace prakticky jedinou reálnou cestou vedoucí k přežití a k podnikatelskému úspěchu.


Podnikatelské subjekty pod tlakem udržení své konkurenceschopnosti jsou tedy hnací silou inovací, přičemž zde působí velké množství ovlivňujících faktorů, které mohou být v určité míře regulovány ze strany státu. Co vlastně může stát resp. státní orgány dělat v zásadě pro inovace? Nesporně by z jejich strany neměly být stavěny překážky inovační aktivitě, které by ji znesnadňovaly a zpomalovaly; řečeno lapidárně - jde alespoň o to neškodit. Vstřícný přístup státu a jeho orgánů se však musí především projevit v celé řadě proinovačních opatření, nástrojů a akcí, které budou cíleně podněcovat a pomáhat vytvářet příznivé inovační prostředí jako organickou součást podnikatelského prostředí. Soubor těchto cílů, opatření, nástrojů a akcí je předmětem navrhované národní inovační politiky (dále jen NIP). Klíčové místo v inovační politice bude přitom zaujímat podnik (podnikatelský subjekt).


V pojetí inovace vycházíme z definice Evropské komise (použité již v NIS): „Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly.“

Z této definice je zřejmé , že existují různé druhy inovace a různé cesty k inovacím. Kromě technologických inovací (založených především na výzkumu) jde také o organizační a řídící inovace (nové formy organizace práce, řízení kvality, procesní řízení, apod.), inovace trhů, inovace modelu podnikání či o prezentační inovace (stále častěji používaný komplexní pojem pro inovace v oblasti designu a marketingu). Hlavním zdrojem inovací (především technologických) je výzkum a vývoj, ale zvláště k  netechnologickým druhům inovací nepochybně přispívá i vlastní kreativita podnikatelů a kvalifikovaných zaměstnanců.



Inovační politika prošla ve vyspělých zemích určitým etapovitým vývojem; hovoří se tak o generacích inovační politiky.


Inovační politika v ČR se bude nyní nejspíše s ohledem na možnosti, zkušenosti a stav státního aparátu pohybovat v oblasti politik druhé generace, přičemž velkou pozornost bude nutno věnovat zlepšení koordinace, která patří mezi slabé stránky tuzemské státní a veřejné správy. V návrhu inovační politiky bude respektováno rozšiřující se spektrum témat, jejichž účinné řešení má dopad na rozvoj inovačních aktivit a inovační výkonnost.
















II. Inovační kultura – podmínky v oblasti lidských zdrojů

Jednou z klíčových otázek dalšího rozvoje, prosperity a konkurenceschopnosti podniků a dané ekonomiky se stává kvalita lidských zdrojů (znalosti, schopnosti a zkušenosti lidí). Je to rozhodující základ vytváření dynamického inovačního prostředí; dosahované výkony i příznivější rámcové podmínky jsou již jen odrazem této určité kvality. Výzkumné a inovační politiky ve vyspělých zemích soustřeďují proto stále více pozornost k problematice rozvoje lidských zdrojů. Inovační kulturu dané země charakterizuje rovněž schopnost různých zainteresovaných subjektů (stakeholders) dosahovat konsensu v oblasti inovační politiky.


II.1 Systém vzdělávání

Růst vzdělanosti lidí posiluje potenciál pro vznik, užití a šíření inovací ve společnosti. S rostoucím vzděláním se obvykle zvyšuje ochota a přizpůsobivost lidí ke změnám; firmy a organizace se vzdělanějšími zaměstnanci více, lépe a rychleji absorbují inovace. Z tohoto hlediska existují v ČR dosud četné rezervy. ČR zaostává v podílu obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním (zhruba 11 %) za většinou členských zemí EU. V daném kontextu zaostáváme i v podílu absolventů přírodovědných a technických studijních oborů na vysokých školách na celkovém počtu obyvatelstva ve věkové kategorii 20-29 let. K tomu přispívá též nedostatečně rozvinuté bakalářské studium, které by produkovalo při stejných nákladech více absolventů. K posunu v  tomto směru je však potřebná i modernizace našich vysokých škol, k jejímž vážným překážkám patří omezená kapacita a finanční možnosti těchto škol a způsob jejich řízení. Politické diskuse v ČR však již naznačují rostoucí ochotu zavést na vysokých školách finanční spoluúčast studentů (platbu školného), spíše však v příštím volebním období. Pokud jde o řízení vysokých škol, zatímco se ve vyspělých zemích uplatňuje tzv. „prezidentský“ model řízení univerzit, u nás přetrvává pseudodemokratický systém se zásadní rolí akademického senátu. Tento systém neumožňuje v plné míře uplatnit známé manažerské principy řízení, jako jsou odpovědnost vedoucího pracovníka a s tím spojené pravomoci a naopak dává neopodstatněnou moc voleným zástupcům akademické obce, kteří nenesou za svá rozhodnutí odpovědnost a prosazují často krátkodobě orientovaná zájmová rozhodnutí.

Inovační kultura na vysokých školách v ČR, která by mimo jiné hodnotově ovlivňovala studenty před jejich vstupem do profesního života, je v zárodečném stadiu, mnohdy není však vůbec pochopena. Těžiště činnosti vysokých škol je nadále především ve výuce (v případě nových soukromých vysokých škol téměř úplně). Moderní vysoké školy ve světě se však budou stále více vyznačovat souběhem řady rolí – vzdělávací, výzkumné i podnikatelské. Tyto vysoké školy sehrávají významnou rolí ve výzkumu a rychlé komercializaci jeho výsledků. Symbióza výuky, výzkumu a podnikatelských aktivit spojená s výrazným přínosem urychleného přenosu nových vědeckých poznatků a dalších znalostí, která ve světě nejdále postoupila v oblasti informačních technologií, biotechnologií a dalších hi-tech, je pro ČR teprve budoucí výzvou.


Vyhledávání a podpora talentů pro oblast tvůrčí vědecké a technické práce (již od nižších vzdělávacích stupňů) nemá dosud systematický charakter a je spíše otázkou jednotlivých nadšenců, některých neziskových organizací (AMAVET) a zčásti i některých akademických institucí (v rámci AV ČR a některých vysokých škol). Na vysokých školách není do podpory talentovaných jedinců ani patřičně zapojen podnikový sektor (např. formou stipendií, vypisovaných témat odborných studentských prací a vědeckých soutěží, apod.).


Pro rozvoj inovačního prostředí má značný význam další profesní vzdělávání, které by respektovalo technologický vývoj a potřeby trhu práce. Toto vzdělávání vyžaduje budovat potřebný institucionální a informační rámec a rozvíjet odborné školitelské kapacity. Pro další profesní vzdělávání je také velmi důležitá aktivní úloha podnikového sektoru. V ČR je však většinou ochota firem i pracovníků k investicím do vzdělávání ještě poměrně nízká. S nedostatečně aktivní úlohou z hlediska dalšího vzdělávání kvalifikovaných pracovníků se setkáváme zejména u MSP. Svou roli v tom však hrají i stále rostoucí náklady na vzdělání.


V ČR chybí pak celoživotní učení jako běžná praxe, celoživotní vzdělávání se nedostatečně rozvíjí Přitom princip celoživotního vzdělávání nabývá na významu s přechodem ke znalostní společnosti; zajišťuje flexibilitu pracovní síly, která je potřebná z hlediska proinovačního prostředí; dále v tomto ohledu i lepší využití lidského potenciálu ve vyšších věkových kategoriích (viz dobré zkušenosti severských zemí, Irska, ad.). V rámci celoživotního vzdělávání není dostatečná pozornost věnována zvláště manažerským pracovníkům v privátním sektoru a pracovníkům ve výzkumu a vývoji, kteří jsou potenciálními inovačními podnikateli.





Slabá místa současného systému vzdělávání a výchovy lidí z hlediska vytváření proinovačního prostředí jsou zejména v  nedostatečném rozvíjení podnikatelského myšlení a výchovy k podnikatelskému duchu (k samostatnosti, rozhodnosti, ochotě pouštět se do rizik), dále v rozvíjení sociálních dovedností a profesní etiky a analytického a systematického myšlení (se zřetelnými signály zaostávání již u mladé populace ve schopnosti práce s informacemi, jejich vyhledáváním, vyhodnocováním, hledáním souvislostí, atd.,, což potvrzují i mezinárodní srovnání - -viz např. OECD).


Cíle: vytvářet podmínky v systému vzdělávání pro rozvoj znalostí a schopností potřebných pro vznik, užití a šíření inovací včetně výchovy k podnikání (s důrazem na celoživotní vzdělávání). Realizací již přijatých opatření a zavedením dále uvedených navrhovaných opatření by se měla výrazně zlepšit pozice ČR na Evropské škále inovací v ukazatelích


Nástroje k dosažení cílů:


Realizovaná opatření

Parlamentem byla přijata reforma vysokých škol, která předpokládá podstatné zvýšení počtu studentů bakalářského studia.


Operační program Rozvoj lidských zdrojů (část 3.2 – podpora terciárního vzdělávání, výzkumu a vývoje – viz příloha 1) nabízí finanční podporu k zařazení naznačených studijních témat do výukových programů.


Jednotný programový dokument 3, opatření 4.1 a 4.2 patří k dalším zdrojům , schopným výrazně podpořit výše uvedené cíle v Praze, kde se odehrává většina aktivit v oblasti VaV. Navržená témata:

Podpora vzdělávání podnikatelů a vedoucích pracovníků zejména MSP pro řízení inovačního procesu

Navrhovaná opatření

Opatření 1 D

Novelou zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb. a prováděcích předpisů provést změnu způsobu řízení VŠ, směřující k řízení VŠ na manažerských principech. Zvýšit zájem o studium přírodovědeckých a inženýrských oborů zvýšením příspěvku na studenty v těchto oborech.

Zodpovídá: MŠMT

Opatření 2 K

Poskytnout vysokým školám přiměřenou účelovou podporu při zavádění kvalitních vzdělávacích programů, zaměřených na posílení inovační výkonnosti. Při přípravě a realizaci této výuky bude účelné využít i spolupráce s podnikatelskými svazy a podnikatelskými subjekty. Přitom bude brán zřetel k již běžícím aktivitám.

Zodpovídá: MŠMT ve spolupráci se SP ČR


Opatření 3 K

Podpořit vzdělávání pracovníků v oblasti výzkumu a vývoje vyhlášením programu, zaměřeného na informace o transferu technologií, ochranu průmyslových práv, základy podnikání a manažerské dovednosti. Vhodným nástrojem se může stát Národní program výzkumu II, případně vhodně formulované programy, alokující v ČR strukturální fondy EU.

Zodpovídá: MMR


Opatření 4 K

Podpořit manažerské vzdělávání, zejména v oborech management změny, management hodnotových inovací a znalostní management ve firmě finančním příspěvkem podnikům na principu veřejné soutěže.

Zodpovídá: MMR MPO?



II.2 Mobilita studentů, vysokoškolských pedagogů a výzkumných pracovníků

V ČR se v posledních letech věnovala pozornost především mobilitě výzkumných pracovníků, vysokoškolských pedagogů a studentů v nadnárodním/mezinárodním měřítku a její podpoře ze strany státu (zejména pak pobytům českých vědců v zahraničí a zahraničních v ČR). Diskutovaly se otázky brain drain a brain gain. Z hlediska růstu inovační výkonnosti české ekonomiky na rostoucím nabývá významu i pohyb pracovníků mezi různými institucemi a pracovišti uvnitř země. Mobilita výzkumných pracovníků, pedagogů a studentů mezi sektorem výzkumu a vysokých škol a podnikatelským sektorem pomáhá k odstraňování bariér mezi těmito účastníky inovačního procesu (změny v myšlení) a k zlepšování jejich kontaktů a rovněž k rozvoji užších vztahů výzkumu a vzdělání. Napomáhá i k lepšímu plnění dvojí role soukromého sektoru: jako uživatele výsledků výzkumu a nových technologií a jako předkladatele potřeb a požadavků trhu na řešení výzkumných problémů. U nás je však tento typ horizontální mobility velmi omezený. Vědecká a podnikatelská kultura fungují především paralelně vedle sebe.


Cíle: Prosazováním této formy mobility a otevíráním prostoru pro ni přispět k rychlejšímu přenosu poznatků a informací mezi akademickou a uživatelskou sférou a lepšímu vzájemnému pochopení účastníků inovačního procesu; rovněž ke zvýšení absorpční schopnosti MSP pro zavádění nových technologií a výsledků VaV.


Nástroje k dosažení cílů:


Realizovaná opatření

Dosud nebyla realizována opatření na podporu mobility pracovníků.


Navrhovaná opatření:


Opatření č. 5 K

Vytvořit program(-y), podporující migraci pracovníků mezi akademickou a privátní sférou, zaměřený na vzájemné poznávání a výzkumnou spolupráci; vhodný rámec může poskytnout NPV II, případně strukturální fondy.


Opatření č. 6 D

Rozšířit nepřímou podporu VaV o daňové úlevy, podporující migraci pracovníků na vnitrostátní úrovni.



II.3 Zapojení zainteresovaných subjektů (stakeholders) a ovlivňování vztahů veřejnosti k inovacím


Zvýšení intenzity inovačních aktivit v naší zemi vyžaduje nezbytně zavést rychlou a efektivní komunikaci mezi různými zainteresovanými účastníky inovačního procesu – orgány státní správy, vysokými školami, výzkumnými ústavy, podnikatelskými subjekty, finančními institucemi i zástupci občanské společnosti. Na půdě RVV je vytvořen určitý prostor pro dosahování konsensu zainteresovaných účastníků v oblasti podpory VaV; chybí ale dosud platforma, která by toto umožňovala v oblasti podpory inovací. Značný význam má i vzájemné prolínání personálních struktur různých oblastí, popsané jinde, stejně jako změna pojetí výzkumu pro společnost. Nemalou roli by při komunikaci mezi všemi zainteresovanými figurami na šachovnici mohly sehrát tzv. technologické platformy, které EU uznává jako nástroj k identifikaci nejefektivnějších cest k nasměrování výzkumných aktivit. Jejich hlavním cílem je nalézt v dialogu mezi hlavními účastníky procesu (podniky, výzkum, školství, státní správa, případně další) konsensus o možném dalším směrování předmětného, jasně vymezeného oboru (např. energetika). To je pak podkladem pro rozhodování decisní sféry pro důležitá rozhodnutí, např. směrování školství a státní podpory VaV.


Vzájemná a soustavná komunikace s  veřejností umožňuje význam inovací akceptovat v širokém společenském měřítku, veřejnosti pochopit inovace v kontextu zlepšování kvality života a zbavovat ji případných zbytečných obav z nežádoucích důsledků realizovaných inovací.


K vytváření pozitivního obrazu inovačního podnikání ve společnosti přispívají i četné aktivity Asociace inovačního podnikání, zejména pak každoroční soutěž o získání ceny Inovace roku (v roce 2004 vyhlášena již podesáté), vydávání časopisu Inovační podnikání a transfer technologií (od roku 1993) a různé tematické semináře a konference k otázkám inovací.


Cíle: vytvářet konsensus zainteresovaných subjektů; ve veřejnosti zvýšit informovanost o problematice inovací a formovat vědomí o klíčovém významu inovací pro další rozvoj české ekonomiky a společnosti a v dané souvislosti podporovat dialog vědy, průmyslu a všech dalších zainteresovaných subjektů.


Nástroje k dosažení cílů:


Realizovaná opatření:

Pravidelné publicistické aktivity některých institucí v oblasti inovací, zejména akce Asociace inovačního podnikání udělování ceny Inovace roku a vydávání časopisu Inovační podnikání a transfer technologií.


Navrhovaná opatření:

Opatření č. 7 K

V návaznosti na návrh OK RVV vytvořit technologické platformy pro vybrané obory a jejich činnost podpořit vhodným programem (např. v rámci NPVII).



II.4 Management inovací, rozšiřování inovativních metod managementu


V České republice byla v uplynulých letech uskutečněna poměrně široká škála aktivit, které by měly napomoci managementu inovací – existuje zde více než 20 vědecko technologických parků a Business Innovation Centres, sdružených ve Společnosti VTP. Funguje několik institucí, usilujících svými službami o zprostředkování kontaktu mezi výzkumnou a podnikatelskou sférou, např. Asociace inovačního podnikání ČR, Asociace výzkumných organizací, Inženýrská akademie ČR, nebo Technologické centrum AV ČR. Některé z institucí mají statut Innovation Relay Centre a jsou zařazeny do evropské sítě IRC. Na regionální úrovni mají podobnou roli Regionální rozvojové agentury, zčásti i Hospodářské komory a Regionální poradenská a informační centra. Na podporu šíření informací, zejména z oblasti VaV, bylo a je podporováno několik aktivit, např. program MŠMT „1N - Informační infrastruktura výzkumu“. Výsledky jejich působení se však dostatečně nepromítají do situace v oblasti inovací (viz pozice ČR na EIS – viz dále).


Vedle usnadnění přístupu ke kapitálu se při vzniku a rozvoji inovačních firem dostává stále více do popředí i rozvoj a stimulace kultury podnikání včetně rozvíjení schopností managementu v inovačních firmách. V této oblasti dochází k  značnému rozšíření poradenských služeb poskytovaných veřejnými i soukromými zařízeními (v oblastech týkajících se komercializace výzkumných výsledků, přípravy obchodního plánu, financování, průzkumu trhu apod.). K utváření manažerského know-how v inovačních firmách přispívají i do nich investující fondy rizikového kapitálu. Otázky, týkající se podpory managementu inovací v oblasti vzdělávání i opatření k tomuto bodu byly již pojednány v oddíle II.1.


Cíle:


Nástroje k dosažení cílů:


Realizovaná opatření:

OP Rozvoj lidských zdrojů nabízí prostor pro realizaci řady užitečných aktivit z oblasti management inovací.

V rámci Jednotného programového dokumentu 3 bylo pro region Praha vyhlášeno grantové schéma 4.2., zaměřené na podporu managementu inovací. Podpoří následující témata:


Navrhovaná opatření:

Opatření č. 8 K

Zpracovat analýzu dělby činností mezi různými relevantními subjekty a jejich účinnost pro inovační systém (např. formou zakázky v rámci výzkumu pro potřeby státní správy)


Opatření č. 9 K

Podpořit vhodným programem (např. NPV II, resp. SF) vytvořením znalostní databáze best practices.managementu inovací a center pro knowledge management a transfer technologií na vysokých školách a ve VVI.


Poznámka: viz též opatření 2 – 4 v oddíle II.1)













III. Vytvoření příznivějších rámcových podmínek pro inovace

III.1 Veřejné (státní, regionální) orgány a podpora tvorby inovační politiky

Významným prvkem příznivého rámce pro inovace a tvorbu inovační politiky jsou dobře koordinované činnosti a spolupráce veřejných orgánů. Na tyto skutečnosti klade stále větší důraz EU. V dokumentech EU se uvádějí tyto principy:


V konkrétní podobě jde zejména o to, že právní předpisy a ostatní opatření musí být jednotlivými orgány státní správy připravovány systematicky s respektováním jejich dopadu na vytváření proinovačního prostředí a nesmí stavět bariéry růstu inovační výkonnosti ekonomiky. Zásadní roli sehrává pak daňová politika. Vhodná daňová politika vytváří prostředí, které je příznivé pro investice, inovace, rozvoj podniků i zaměstnanost. Rozvoj nových struktur správy je spojován s vytvářením meziministerských „Rad pro inovace“ včetně příslušných stakeholders, změnou kompetencí ministerstev a zakládáním agentur na podporu inovací.


V ČR došlo k významné změně s přihlášením se vlády k Lisabonskému procesu, se vstupem ČR do EU a s příchodem nové vlády. Výzkum, vývoj a inovace se staly prioritami vládní politiky. Existuje Národní inovační strategie, která určuje širší rámec pro zpracování této politiky. K podpoře inovací směřují již nyní i určité programy vyhlašované MPO (Czechinvestem) a dalšími rezorty. Nicméně v dané oblasti chybí stále potřebná koordinace akcí jednotlivých orgánů státní správy; dosud nejsou vymezeny jednoznačné kompetence určitého orgánu státní správy jako koordinátora v oblasti podpory inovací a vytváření inovačního prostředí.


Cíle: posílit koordinaci politiky inovací s politikou výzkumnou, hospodářskou, daňovou, vzdělanostní, sociální, atd.


Nástroje k dosažení cílů:


Realizovaná opatření: -


Navrhovaná opatření:

Opatření č. 10 K,D

V rámci dělby kompetencí ve státní správě pověřit některý z resortů odpovědností za oblast inovací. Možnou variantou je rozšířit působnost dosavadní Rady pro výzkum a vývoj.


Opatření č. 11 D

Zvýšit péči státu o inovační kulturu na úrovni regionů;( zejména po metodické stránce a i vhodně volenou dotační politikou).



III. 2 Ochrana konkurenčního prostředí

Inovace jsou především podněcovány konkurencí, v jejímž rámci firmy usilují o zvýšení tržního podílu a získání prvotních výhod. Větší soutěž podporuje inovace ve všech jejích formách. Proto zákonitě vzniká i tlak na dodržování zásad kompetitivní politiky a ochrany konkurenčního prostředí, zejména nenarušení otevřenosti trhů. EU klade značný důraz na soulad politiky inovací s politikou zaměřenou na podporu konkurence (vytváření a udržování podmínek prostředí volné soutěže). Tuto politiku nelze zaměňovat s politickými iniciativami a opatřeními zaměřenými na podporu konkurenceschopnosti (tedy osvojování si takových produktivních faktorů, které vedou ke konkurenčním výhodám a tak získání dobré pozice na trhu). Diskuse o narušování konkurenčního prostředí se často týká daňových pobídek. Podle směrnice Evropské komise nedochází však k narušení volné soutěže, když státní podpora (tedy i daňová zvýhodnění) se týká výzkumu, vývoje nebo rizikového kapitálu. Specifickým českým problémem se může stát nedostatečné povědomí akademické sféry o hranicích povolené podpory, které by v budoucnosti mohlo vést k soudním sporům o narušení podmínek volné soutěže.


Cíle: při tvorbě opatření a podmínek pro fungování vnitřního trhu respektovat princip rovných příležitostí pro inovující podniky a nenarušovat otevřenost trhů pro nově vstupující inovační podniky


Nástroje:


Realizovaná opatření:

ČR se již po řadu let řídí při poskytování veřejné podpory zásadami ochrany soutěžního prostředí, přičemž zásadní roli v systému sehrává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.


Navrhovaná opatření:

Opatření č. K

Úprava předpisů v návaznosti na avizované změny předpisů EU, týkajících se veřejné podpory obecně, veřejné podpory VaV a inovací, podpory rizikového kapitálu, PPP aj.


III.3 Ochrana práv duševního vlastnictví a obchodního tajemství

Ochrana práv duševního vlastnictví (Intelectual Property Rights – IPR) a jejich využití je všeobecně považována za jeden ze stavebních kamenů ekonomiky volné soutěže. Pro firmy je (nedokonalou sice) zárukou, že její náskok v oblasti duševního vlastnictví bude možno zúročit na volném trhu. Pro producenty znalostí (akademické instituce) je IPR a jejich následný prodej šancí uplatnit dosažené poznatky v materializované podobě a zprostředkovaně i nástrojem k dalšími rozvoji vlastní instituce. V České republice došlo vlivem vývoje v posledních cca 60 letech k deformaci vnímání těchto elementárních poznatků s vážnými dopady do oblasti inovací. Při hodnocení inovačních schopností země je právě produkce patentů nejslabším ukazatelem systému v ČR a zaslouží tedy zvýšené pozornosti. Příčiny stávajícího stavu byly vlastně popsány v části I.2 – jsou to neblahý stav českého průmyslu v Česku a malý důraz na tuto formu využití výsledku v celé akademické sféře. Svoji roli sehrávají i poměrně značné finanční nároky na IPR a složitost problematiky (m.j. absence jednotného „evropského“ patentu).


Ke zdárné ochraně a využití IPR je potřebný příslušný rozsah „tvrdých“ nástrojů, jakými jsou prostředky na ochranu duševního vlastnictví, odborně zdatní pracovníci v oboru IPR, případně servis odborného poradce, či patentové kanceláře. Vedle toho je však nezbytný i určitý rozsah zkušeností (soft skills), umožňující instituci nejčastěji VŠ a VVI nápadů úspěšně využívat. Podle zahraničních zkušeností k nim patří např.:


Realizovaná opatření:

Určitou podporu financování ochrany duševního vlastnictví nabízí zákon o výzkumu a vývoji a jeho prováděcí vyhlášky, upravující práva k duševnímu vlastnictví a umožňující financovat patentovou ochranu z podpory VaV z veřejných prostředků. Strukturální fondy EU (např. JPD3) vytvářejí předpoklady pro servisní činnosti, spojené s IPR. Významným příspěvkem by se mohl stát nový systém hodnocení výsledků VaV, který přisuzuje oprávněně vysokou prioritu praktickým výsledkům, m.j. chráněnému duševnímu vlastnictví.


Navrhovaná opatření:

Opatření č. 12 K

Podpořit ochranu duševního vlastnictví finančním příspěvkem nejúspěšnějším/nejslibnějším žadatelům ze státního rozpočtu. Vhodnou formou by mohl být specifický program (administrovaný např. Technologickou agenturou – viz dále).



III. 4 Právní a regulační prostředí a zjednodušení administrativy

Právní předpisy a interní normativní instrukce orgánů státní správy mají svá opodstatnění, je však nutno se bránit přemíře regulace, která se stává kontraproduktivní pro podnikovou sféru, především pak pro inovující firmy. Vstřícné právní prostředí pro inovace znamená však nejen samotné snížení a zjednodušení všech administrativních úkonů spojených s podnikáním, ale současně také zlepšení výkonu státní správy při provádění těchto úkonů. A konečně, vstřícné právní prostředí funguje i tak, aby přímo stimulovalo k inovačním aktivitám (viz daňová legislativa).


Tyto postupy korespondují s vytyčenými cíli evropské inovační politiky: soustředit pozornost na zjednodušení a vzájemné přizpůsobení právních předpisů a správních postupů a na odbourání byrokracie v jednotlivých členských zemích; dále na tvorbu nových právních úprav napomáhajících rozšiřování poznatků výzkumu podporovaného z veřejných prostředků s cílem usnadnit komerční využití a transfer těchto poznatků a tím podpořit inovace.


Ke značným problémům v ČR dlouhodobě patří nepříznivé právní podmínky při zakládání a vzniku nových podnikatelských subjektů (tedy i nových inovačních firem či spin-off). Doba od založení společnosti do jejího vzniku v ČR je ve srovnání s vyspělými ekonomikami výrazně delší. V tomto směru již jsou však navrhovány úpravy, které by celou proceduru zjednodušily a urychlily. Jsou realizovány kroky se zjednodušením zápisu do obchodního rejstříku, opatřenízjednodušující založení firmy (one stop shop) a další. V úvahu je však třeba vzít i to, že velmi často ve snaze ušetřit podnikatelé v ČR sami provozují „laicky“ právní služby s rizikem chyb.


Cíle: vytvořit právní a regulační rámec napomáhající inovacím a inovačnímu podnikání.


Nástroje k dosažní cíle:


Realizovaná opatření :

Připravuje se opatření ke zkrácení doby od podání návrhu na zápis založené obchodní společnosti do jejího zápisu v obchodním rejstříku, kterým tato společnost teprve právně vznikne.


Navrhovaná opatření:


Opatření 13 K

Na základě provedené analýzy zjednodušit a sjednotit administrativu a postupy účelové podpory výzkumu a vývoje a jeho hodnocení.


Opatření K, D

Zavést povinný systém hodnocení dopadů návrhů nových právních předpisů na inovační podnikání.



III.5 Podpora státu při financování inovací

Při financování inovací můžeme hovořit o těchto zdrojích: vlastní vnitřní zdroje firmy, vlastní vnější zdroje firmy (pocházející z kapitálového trhu – emise akcií, apod.), bankovní půjčky, leasing, investice soukromého rizikového kapitálu, veřejné prostředky. Financování inovací je založeno především na soukromých (podnikových) zdrojích. Nicméně s ohledem na různý stupeň rizika, s kterými jsou inovace spojeny a na různý dopad realizovaných inovací v rámci dané ekonomiky a společnosti, je potřebné a účelné doplnit prostředky ze soukromých zdrojů i veřejnou finanční podporou. Rozsah a způsob této veřejné podpory bude hodnocen z hlediska celkových dopadů inovace včetně rizika, které je ochoten v daném případě podstoupit soukromý kapitál. Veřejná podpora, tak bude - v souladu se zásadou politiky EU - směřovat zejména tam, kde selhává trh. Nástroji, které pak může k financování inovací využívat stát a jsou již ověřeny ve vyspělých ekonomikách, jsou:


Povzbudit je však v investicích do inovací nutno i samotný soukromý (podnikový ) kapitál. ČR zaostává zřetelně za průměrem zemí EU jako celku ve financování VaV a inovací ze soukromých zdrojů (viz podíl těchto výdajů na HDP) a EU z tohoto hlediska zase výrazně zaostává za USA. Ke zvýšení investic soukromého kapitálu do VaV a inovací stát může použít cílené stimulace formou různých daňových pobídek a nástrojů a dále podporou a vytvářením podmínek pro aktivity rizikového kapitálu. Těmto formám podpory ze strany státu je věnována bližší pozornost v odstavcích daňové pobídky a rizikový kapitál.


V současné době již v ČR existují účelové programy, které by měly napomoci podpoře výzkumu a vývoje v podnicích, přístupu firem (zejména MSP) k novým technologiím, k výsledkům VaV, k vybudování inovační infrastruktury a k rozvoji inovační kultury (viz programy TANDEM, POKROK, IMPULS, PROSPERITA, INOVACE, START, KREDIT, financované MPO, ale rovněž Výzkumná centra B a EUREKA, financované MŠMT). Pozitivní skutečností je, že prostředky na přímou podporu inovačních aktivit (projektů) lze nyní již čerpat nejen ze státního rozpočtu, ale i z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). Základní rámec pro tuto podporu, kombinující prostředky státního rozpočtu a strukturálních fondů EU, tvoří Operační program průmysl a podnikání (OPPP). Navíc, ve vazbě na dotace ze strukturálních fondů, existuje již konkrétní nabídka na účast ve financování těchto projektů ze strany komerčních bank, a to jak při předfinancování projektu, tak při jeho spolufinancování (příslib úvěru, úvěrové produkty – viz např. program Ponte Komerční banky, ad.). K rozvoji inovační kultury by pak měl přispívat OP RLZ (viz výše – část Inovační kultura).

Přehled programů a dalších aktivit, z nichž je nebo bude možno čerpat strukturální fondy EU je přílohou tohoto dokumentu.

Některé programy MPO na podporu výzkumu a vývoje (POKROK, TANDEM, IMPULS) a podobně i vybrané programy v rámci OPPP (např. programy INOVACE, PROSPERITA, zčásti i POKROK) jsou zaměřeny a využívány přednostně na podporu inovací. Zejména to platí, co se týče vzniku nových produktů nebo procesů v kontextu české ekonomiky. Pokud jde již o podporu inovačních aktivit, jedná se zejména o podporu šíření inovací. Otázkou je pak i to, do jak rizikových projektů by byly finančně ochotny vstoupit komerční banky.


Cíle: podpořit financování inovačních aktivit z veřejných prostředků s využitím dotací, zvýhodněných úvěrů a záruk a se zaměřením zejména na podporu vzniku nových inovačních firem, inovujících MSP, budování inovační infrastruktury a podporu investic rizikového kapitálu do hi-tech.


Nástroje k dosažení cílů:

- fáze založení firmy, tedy před jejím vlastním vznikem, kdy je třeba financovat

zpracování podnikatelského záměru, průzkumy trhu, zajištění patentové ochrany,

právní pomoc při založení společnosti, atd. (potřeba tzv. pre-seed capital, seed

capital – předstartovního, zárodečného kapitálu);

- fáze rozběhu firmy po jejím vzniku (start-up capital), kdy firma začne s výrobou

nového produktu a jeho zaváděním na trh.

Tyto první fáze z hlediska investování představují také největší podnikatelské riziko, v rozvinutých zemích jsou často financovány převážně z prostředků začínajícího podnikatele (a jeho příbuzných a přátel, což v ČR není reálné). V ČR patří podpora vzniku nových inovačních firem k vůbec nejslabším článkům celého systému. (Stejně jako jinde) chybějí investice rizikového kapitálu do vzniku nových inovačních firem v oblasti hi-tech. Program START se svými zvýhodněnými úvěry podporuje pak začínající podnikatele všeobecně.

Podpora vzniku nových inovačních firem není jen ve financování, ale i v poskytování poradenství, marketingových informací a vzdělávání jako součásti programu. Poznámka: podpora spin-off firem (které vznikly odštěpením od jiných právnických osob - univerzit, výzkumných ústavů, apod. - s cílem komercializace výsledků výzkumu a vývoje je uvedena v části „Zaměření výzkumu na inovace“.


Realizovaná opatření

Některé z aktivit operačních programů, využívajících podpory ze strukturálních fondů EU, jsou explicitně zaměřeny již nyní na oblast inovací. Jedná se např. o Operační program Průmysl a podnikání (programy INOVACE, KLASTRY a PROSPERITA), OP Rozvoj lidských zdrojů a Jednotný programový dokument 3 (grantové schéma 4.2.). I některé další programy na podporu malých a středních firem (např. OPPP pgm ROZVOJ, program TECHNOLOGIE v rámci PHARE 2003) mají ve svých rysech zakódovánu podporu inovačního procesu. Programy na podporu průmyslového výzkumu a vývoje MPO (TANDEM, POKROK , IMPULS) jsou koncipovány tak, že by měly vyústit do inovací; blízko k inovacím mají i programy MŠMT Výzkumná centra B a program mezinárodní spolupráce EUREKA, určený přednostně pro malé a střední podniky.


Navrhovaná opatření

Opatření č. 14 K, D

V souladu s programovým prohlášením vlády a Lisabonským procesem věnovat prvořadou pozornost podpoře VaV s cílem zvýšit podporu VaV z veřejných zdrojů do roku 2010 na 1 % HDP (v tom by v souladu se sdělením EK 0,88 % HDP mělo být kryto příslušnou členskou zemí a zbytek 0,12 % z unijních zdrojů).


Opatření č. 15 K

Ke zvýšení kapacity pro účelové financování a k rozšíření škály aktivit na pomezí VaV a inovací zřídit technologickou (případně inovační) agenturu ČR.

Opatření č. 16 K

Vytvořit speciální program na podporu VaV, podporující v povoleném rozsahu výzkumné činnosti, bezprostředně předcházející založení spin off firmy.


Opatření č. 17 K, (D v případě vytvoření fondu)

Vytvořit speciální program, umožňující vysokým školám a VVI vytvářet hmotné podmínky pro začínající spin off firmy. Vhodným nástrojem by např. mohly být fondy, vznikající příspěvkem ze státního rozpočtu (na základě soutěže) a ze soukromých zdrojů v souladu s příslušným ustanovením zákona č. 218/2000 Sb.


Opatření č.18 D

Vytvořit Fond (v souladu s příslušným ustanovením zákona č. 218/2000 Sb.), poskytující předstartovní a rozběhový počáteční kapitál pro spin off firmy. Zakladatelem a přispívatelem do Fondu by byl stát, jeho administrátorem pak např. Technologická agentura.


Opatření č.19 K

Vytvořit program na podporu rizikového kapitálu ve fázi založení a rozběhu nové inovační firmy s nástroji typu záruk (za investice resp. akcie) a zvýhodněných úvěrů.


Opatření č. K

Vytvořit společnou databázi státní správy a bank o malých a středních firmách s cílem usnadnit cílené zaměření podpory MSP a vyhodnocování její účinnosti pro účely úvěrování

Poznámka: banky mají již určitou společně sdílenou databázi firem pro potřeby úvěrování



III.6 Daňové pobídky

Daňové pobídky jsou používány ze strany státu jako nejúčinnější nepřímý nástroj podpory financování inovací. Slouží ke stimulaci aktivit všech účastníků inovačního procesu:

Ve vyspělých ekonomikách bylo vyzkoušeno a využívá se již široké spektrum možností těchto daňových pobídek a úlev, které jsou považovány za standardní formu podpory výzkumu, vývoje a inovací. Značná pozornost je v rámci EU v souladu s plněním Lisabonské strategie věnována v posledních letech daňové stimulaci vyšších investic podniků do výzkumu a vývoje. Ve vyspělých ekonomikách (zejména v USA a Velké Británii) je rostoucí pozornost věnována rovněž daňovým opatřením orientovaným na stimulaci rizikového kapitálu.

Pokud jde o zjednodušení daňového systému a snížení daně z příjmů právnických osob, má nepochybně pozitivní plošný dopad na podnikání. Nicméně nevytváří ještě potřebnou stimulaci pro sofistikované inovované výroby využívající výsledky výzkumu a vývoje (viz i zkušenosti s vývojem investičních pobídek v ČR). Naproti tomu cílená aplikace daňových pobídek výzkumu, vývoje a inovací vede ke zvýšení zájmu o investice do těchto oblastí, což podpoří trvalý a zdravý růst a rozvoj podnikatelských subjektů.

Cíle: upravit daňový systém tak, aby stimuloval aktivní zájem účastníků inovačního procesu na investicích do výzkumu, vývoje a inovací


Nástroje k dosažení cílů:


Realizovaná opatření

Novela zákon o daních z příjmů (provedená zákonem č. 669/2004 Sb.), kterou budou zvýhodněni podnikatelé, investující do vlastního výzkumu a vývoje. Podle ní bude možno odečíst od základu daně 100 % výdajů (nákladů) vynaložených poplatníkem v daném zdaňovacím období  na  vlastní výzkum a vývoj (ve skutečnosti budou tedy tyto náklady odečteny 2x). Zákon bere v úvahu i situaci, kdy poplatník nebude moci v daném zdaňovacím období uplatnit odečet (z důvodu daňové ztráty nebo nižšího základu daně než je odpočet), což je situace, do které se mohou dostávat právě MSP v období počátečního rozvoje. Podle zkušeností ze zahraničí podobná opatření motivují podnikatele ke zvýšení nákladů na VaV a následnému využití výsledků v nových produktech, technologiích apod. Na rozdíl od zahraničí nelze tento odpočet však uplatnit na nakoupený (externí) výzkum a vývoj; úprava tedy nepodporuje požadovanou spolupráci podniků s univerzitami a VVI a částečně z hlediska používaných inovačních zdrojů znevýhodňuje MSP.

Opatření je zaměřeno na podporu Lisabonského procesu s cílem dosáhnout v roce 2010 podílu soukromých investic do VaV ve výši 2 % HDP.



Navrhovaná opatření


Opatření č. 20 K (v případě dobré vůle MF ČR), D (v opačném případě)

Odstranit dosud existující daňové znevýhodnění fondů rizikového kapitálu ( dvojí zdanění) a připravit pro ně daňové pobídky.


Opatření č. 21 Viz op. 20

Pro investory typu Business Angels umožnit odčitatelnost jejich rizikových kapitálových investic do malých inovačních firem od příjmů resp. od základu daně.


Opatření č. 22 Viz op. 20

Zavést daňové úlevy pro MSP, které nevykonávají vlastní výzkum a vývoj a nakupují jeho výsledky a přitom působí v oblastech hi-tech. Dále zavést daňové úlevy pro nové inovační firmy resp. uplatnit pro ně osvobození od daně po dobu 2 let od jejich vzniku. Osvobození od daně příp. jiné daňové pobídky uplatnit i v případě spin-off firem.


Opatření č. 23 D (resp. viz op. 20)

Rozšířit daňové úlevy na

    • výzkum a vývoj, nakupovaný od univerzit a VVI

    • personální náklady, spojené s migrací pracovníků mezi akademickou a podnikatelskou sférou (viz bod II.2).

Poznámka: při realizaci op. 22, 23 vzít v úvahu zkušenosti s aplikací í novely zákona o dani z příjmu, poskytující daňovou úlevu podnikatelským subjektům, investujícím do vlastního výzkumu a vývoje.


III. 7 Podpora vzniku a rozvoje klastrů a spolupráce při inovacích

Vytváření klastrů s cílem zvýšit inovační aktivity v daném teritoriu je nyní považováno za jeden z klíčových nástrojů regionální inovační politiky. Idea klastru spočívá v utváření v rámci daného regionu, případně oboru, sítě vzájemných kooperačních vztahů podniků – dodavatelů a odběratelů (zejména MSP), výzkumných organizací a vysokých škol (univerzit), ale i dalších regionálních partnerů (orgánů územní samosprávy, agentur pro regionální podporu, institucí a zařízení pro získávání kvalifikace, apod.), a to v jedné nebo několika oblastech či oborech činnosti. Klastry by měly přispět k rychlejšímu transferu moderních technologií, realizaci výzkumných poznatků a šíření inovací a informací a nových požadavků a potřeb zákazníků. Od vytvářené sítě se očekávají synergické efekty a růst konkurenceschopnosti daného regionu či oboru. Konkurenční výhoda klastru spočívá právě v jeho soudržnosti jako celku. Nové potřeby a požadavky zákazníků neznamenají zdroj konkurenční výhody pro dodavatelskou firmu, pokud jí chybí potřebné vstupy (např. zázemí kvalitního výzkumu a vývoje). Odběratelé (zákazníci) nebudou stimulovat inovace, pokud dostatečně nekomunikují s místními dodavateli.


Všechny tyto vztahy a vazby se dají dále usměrňovat a zlepšovat vytvářením organizační a řídící nadstavby nad celým klastrem – tzv. klastrové iniciativy. Proto se v poslední letech v zemích EU (zejména Španělsku, Itálii, ale i dalších) i v ostatních vyspělých ekonomikách věnuje zvláštní pozornost klastrovým iniciativám jako vhodnému a účinnému mechanismu podpory „místní“ spolupráce mezi firmami, akademickými institucemi, agenturami, orgány územní samosprávy i nositeli politické odpovědnosti. K tomuto účelu vznikají různé regionální programy podpory a z veřejných prostředků dotované projekty. Klastrové iniciativy vyžadují týmy odborně připravených lidí, manažery klastrů a také facilitátory jako své organizační, znalostní a metodické zázemí (jimiž mohou např. být hospodářské komory, regionální agentury, asociace, atd.).


V ČR se problematika klastrů a její podpora nachází teprve v začátcích. Program KLASTRY se však stal součástí OPPP 2004-2006. Přípravu odborníků by však měl řešit OPRLZ. Určité zkušenosti má v roli regionálního facilitátora již Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje. Uskutečnily se první školicí akce s využitím zahraničních trenérů. Podstatným omezením jsou však chybějící regionální strategické plány rozvoje a regionální průmyslové a inovační politiky, v případě zmíněného programu KLASTRY pak nerealisticky nastavené podmínky (účast minimálně patnácti kooperujících subjektů je pro místní podmínky nereálnou podmínkou).


Cíle: podporovat klastry a klastrové iniciativy jako vhodnou a účinnou infrastrukturu pro růst inovací


Nástroje:


Opatření č. 24 K

Úprava podmínek programu KLASTRY, vyhlášeného v rámci OPPP. Cílem je lepší dosažitelnost pro zájemce o účast. Zachovat program (případně ho vhodně upravit podle získaných zkušeností) i pro další období, tj. pro roky 2007 – 2013.


Opatření č. 25 K

Vytvořit efektivní monitorovací a hodnotící systém pro kontrolu a evaluaci výsledků vytvořených klastrů v rámci regionální inovační politiky.



IV. Zaměření výzkumu na inovace


IV.1 Strategické pojetí výzkumu a vývoje

Ve vyspělých zemích roste tlak na maximální využití výsledků výzkumu a vývoje ve prospěch inovací a jiných forem praktického využití. V ČR byla invenční stránka inovačního procesu po dlouhá léta ponechána více či méně samovolnému vývoji. Decizní sféra ani politické orgány neprojevovaly usilovnou snahu ovlivnit směry, kterými se budou výzkum a vývoj ubírat; lze říci, že i způsob financování VaV byl přednostně ovlivňován přáním výzkumné sféry (přístupem bottom-up je dnes určováno cca 70 % výzkumných aktivit, financovaných z veřejných zdrojů). Z tohoto trendu se vymykaly aktivity jednotlivých rezortů, které ve vyhlašovaných programech usilovaly o naplnění vlastních priorit. Jiným příkladem je snaha omezit počet témat pro připravovaný Národní program výzkumu pomocí metody Technology Foresight, nebo úsilí Rady pro VaV stanovit dlouhodobé základní směry výzkumu. Oproti tomu je v řadě rozvinutých zemí do koncepčních i operativních záležitostí daleko více zařazován odborný pohled profesních útvarů decisní sféry a méně prostoru je ponecháváno „demokratickým“ metodám. Jmenujme jako příklady poradní orgány britského ministerského předsedy, nebo ryze centralistický způsob přípravy programů VaV ze strany německého Ministerstva školství a vědy. Extrém představuje finská agentura Tekes, která využívá k  formulování (strategicky předurčených) programů, k administraci programů i k náročnému hodnocení projektů (zahrnujícího i operativní rozhodnutí o jednotlivých projektech) sbor cca 180 ryze profesních pracovníků. V takovém prostředí se daleko více daří soustřeďovat veřejnou finanční podporu na řešení prioritních zájmů státu. Nicméně, s ohledem na rostoucí vědomí zájmového a institucionálního kontextu hodnotících procesů a potřeby sbližování zájmů v nich nabývají v rámci nástrojů soudobých výzkumných evropských politik stále více na významu metody typu technology assessment, technology foresight, apod., které mají charakter participativního procesu se zapojením různých zainteresovaných subjektů (stakeholders) z výzkumu, průmyslu, finanční sféry, státní správy, občanských sdružení, odborů, případně dalších.


ČR čekají v daném kontextu vývoje v EU a ve vyspělém světě potřebné změny, týkající se růstu významu výzkumu a vývoje pro zvyšování inovační výkonnosti ekonomiky, její další rozvoj a pro řešení problémů sociálních potřeb a udržitelného rozvoje. To však znamená i růst odpovědnosti všech zainteresovaných subjektů za využití výsledků výzkumu a vývoje. Posílení inovativní a společenské role výzkumu a vývoje musí být všeobecně přijato jak poskytovateli podpory, tak jejími příjemci i potenciálními realizátory výsledků VaV.


Cíle: vytvářet předpoklady a formovat vědomí ve společnosti pro posílení role výzkumu a vývoje jako zdroje inovací; realizovat dlouhodobou a systémovou prioritu využití výsledků VaV v praxi.


Nástroje:


Realizovaná opatření:

Stávající Národní politika výzkumu a vývoje stanoví jako jednu z priorit využití výsledků VaV v praxi, vyžaduje však přizpůsobení trendu, naznačenému touto politikou.


Navrhovaná opatření:

Opatření č. 26 K

Aktualizovat Národní politiku výzkumu a vývoje tak, aby byla v souladu s Národní inovační politikou. Klíčovým bodem je posílení role a odpovědnosti VaV ve společnosti..

Opatření č. 27 D

Stanovit pro vysoké školy a veřejné výzkumné instituce odpovědnost za transfer výsledků VaV do praxe. K tomuto účelu novelizovat příslušné zákony (zákon o VŠ a zákon o VVI).


IV. 2 Posilování podnikového výzkumu


Podle různých průzkumů a šetření (zahraničních i tuzemských) je v podnicích jejich vlastní výzkum a vývoj velmi důležitým inovačním zdrojem (i když nelze podceňovat netechnické inovace. Dokumenty EU poukazují přitom na nižší investice podnikové sféry do výzkumu a vývoje ve většině evropských zemí ve srovnání s USA. ČR v tomto ukazateli (podíl těchto investic na HDP) zaostává za průměrem EU. Proto jsou v evropských zemích v posledních letech stále více implementovány nástroje, které stimulují podniky k vyšším investicím do výzkumu a vývoje. Hledají se různé formy spolufinancování (programy a projekty s účastí státu). Stále více jsou však využívány nástroje nepřímé podpory, zvláště pak různé daňové pobídky. ČR zaznamenává první výraznější snahu ze strany legislativních a výkonných orgánů státu o využití daňových pobídek pro posílení podnikového výzkumu teprve v roce 2004.


Cíle: stimulovat vyšší investice podniků do vlastního výzkumu a vývoje


Nástroje:


Realizovaná opatření:

Připravuje se odpočet započitatelných nákladů na výzkum a vývoj o dalších 100 % ze základu daně


Navrhovaná opatření:

Opatření č. 28 D

Zvážit možnost založení Fondu (v souladu s příslušným ustanovením zákona č. 218/2000 Sb.), na podporu VaV a inovací (podle maďarského vzoru), kde jsou daňové úlevy na VaV alternativou k daňovému odvodu do Fondu.


Poznámka: další související opatření (viz bod III.6 Daňové pobídky)



IV. 3 Zakládání technologicky orientovaných firem

Tyto firmy jsou zaměřeny na zavádění nových výrobních technologií, nových výrobků a služeb na trh. V naprosté většině jde o malé firmy a často o začínající podnikatele; v dlouhodobější perspektivě jde o velmi významný prvek inovačního systému (stávají se např. vyhledávanými partnery koncernů při aplikaci systému otevřené inovace – Open Innovation System). Jejich problémem je zejména nedostatek disponibilních finančních prostředků pro zajištění předstartovních aktivit, pro založení a celkový rozběh firmy. Dále jde také o potřebu dostupných poradenských služeb a vzdělávacích a školicích programů. Vážným nedostatkem je i nedostatek vhodného materiálního zázemí. V rozvinutých zemích je obvyklé, že se firmy umisťují do připravených vhodných prostor v nejtěsnějším sousedství mateřské instituce, zpravidla univerzity, kde nacházejí zázemí odborné i technické - např. speciální měřící techniky. Toto zatím v ČR nefunguje, dílem kvůli nedostatku prostředků, dílem z důvodu legislativních zábran. Rozvoj tohoto segmentu vyžaduje zvýšení finanční podpory aplikovanému (průmyslovému) výzkumu. V případě spin-off firem půjde však i hodnotové změny v akademickém prostředí (dosud nízká ochota podporovat vznik spin-off firem, závist, apod.).


Cíle: vytvářet finanční a legislativní podmínky, které stimulují k zakládání technologicky orientovaných firem a činí je atraktivnějším


Nástroje:

Účelové programy na podporu zakládání nových technologicky orientovaných firem. Zahraniční zkušenosti ukazují, že poměrně vysokou mortalitu začínajících podnikatelských subjektů lze snížit vhodnými infrastrukturami pro jejich rozjezd (viz např. specializované podnikatelské inkubátory). Přínosem jsou i programy s bezúročnými či zvýhodněnými úvěry pro nové technologicky orientované firmy. Podpůrné programy jsou zejména potřebné pro spin-off firmy. V ČR se objevují již určité možnosti v tomto směru v rámci OPPP.


Realizovaná opatření:

V rámci OPPP určité možnosti poskytují programy START, KREDIT, PROSPERITA, INOVACE. Většinou však nejsou jednoznačně zaměřeny a využitelné pro podporu využití výsledků VaV v praxi


Navrhovaná opatření:

Opatření č. 29 K, D

Přehodnotit filosofii vytváření nových programů VaV; podporu VaV z veřejných zdrojů směrovat napříště přednostně do financování oborů s velkým technologickým a ekonomickým potenciálem (vzešlých např. z návrhů technologických platforem).


Poznámka: další opatření viz kap. IV. 3 Zakládání technologicky orientovaných firem




IV.4 Spolupráce výzkum – univerzity – podniky


K významným okruhům výzkumné i inovační politiky patří ve světě stimulace a podpora intenzivnější spolupráce výzkumných institucí, univerzit a podniků. Pozornost je soustředěna na odstraňování bariér mezi těmito účastníky inovačního procesu a zlepšování jejich kontaktů. Stále více je odmítáno rozlišovat časově primární stimulaci výzkumu a vývoje a navazující podporu absorpce. Soukromý sektor zaujímá dvojí roli: jako uživatel výsledků výzkumu a nových technologií a jako předkladatel potřeb a požadavků trhu na řešení výzkumných problémů. Silný vliv na zlepšení této spolupráce má i personální propojení. Problematika spolupráce výzkum – univerzity - podniky není v Národní politice výzkumu a vývoje ČR dosud uceleně zpracována.


Cíle: odstraňovat bariéry vzájemné spolupráce vysokých škol, výzkumných ústavů a podnikové sféry a podporovat jejich součinnost a kontakty s cílem zvýšení a urychlení inovačních aktivit.


Nástroje:



Realizovaná opatření:

V případě některých stávajících i již ukončených programů VaV byla podmínkou účast konsorcia, složeného z řešitelů akademické sféry a finančně se podílejícího budoucího realizátora. Jednalo se např. o programy KONSORCIA a TANDEM, vyhlašované MPO a program Výzkumná centra B, řízený MSMT.



Navrhovaná opatření:

Opatření č. 30 K, D

Zvýšit počet výzkumných programů, založených na společné účasti řešitele a budoucího realizátora, případně výrazně zvýhodnit tento typ projektů v dalších programech volbou kriterií. Speciálně se to týká připravovaného NPV II.


Poznámka: viz též opatření č. 23





IV. 5 Absorpce technologií v malých a středních podnicích

Podpora schopnosti MSP uplatňovat nové technologie a know-how je významným úkolem inovační politiky. Technologické parky, regionální technologická centra, kontaktní kanceláře v univerzitních a soukromých výzkumných zařízeních, různé programy podpory transferu technologií a vzdělávání v dané oblasti inovací a demonstrační projekty patří již k tradičním přístupům. Mnohé tyto iniciativy souvisejí či se propojují s opatřeními směrovanými k intenzivnější spolupráci výzkumu, univerzit a podniků.

Uvádíme dále některé příklady ze zemí EU. Např. existují programy podpory transferu technologií (viz „Techno-kontakty“ v Rakousku), v jehož rámci se organizují jednání o transferu poznatků a technologií technologicky vyspělých firem s méně zkušenými podniky (MSP) v této oblasti. Jiné programy poskytují vedle přímé podpory MSP též vzdělávací kurzy pro zprostředkovatele a poradce. Belgický program „Manager pro nové technologie“ (RIT) financuje náklady na zaškolení a mzdu nového pracovníka v oblasti převzetí a využití nových technologií a know-how - výzkumníka, manažera projektu, experta pro ochranu práv duševního vlastnictví, atd. Cílem řady projektů v členských zemích EU je rovněž podporovat přizpůsobení vývoje nových technologií potřebám MSP, hledat pro MSP nové technologické možnosti a stimulovat je k využívání externích výzkumných a vývojových kapacit. V tomto směru jsou zvláště úspěšné finské iniciativy. Jde zejména o tzv. „technologické kliniky“, které uskutečňují mise v příslušných MSP se zaměřením na přizpůsobení nových technologií jejich specifickým potřebám včetně ochrany práv duševního vlastnictví a otázek managementu. Těchto misí se účastní zástupce agentury TEKES, koordinátor z „kliniky“, poskytovatel nové technologie a přirozeně příslušný MSP. Další známou finskou iniciativou se staly poradenské služby zaměřené na zjišťování znalostních a technologických potřeb MSP, na motivaci a rozvoj jejich technologického managementu a jejich technologických strategií. Vytváření poradenských sítí a míst pro MSP jako formě jejich nepřímé podpory se též intenzivně věnuje Velká Británie. S poradenstvím, podporou výměny zkušeností a demonstračními projekty se rovněž setkáváme v Německu.


V Německu je zvláštní pozornost pak nyní věnována těm MSP, které se nepodílejí na výzkumných a vývojových aktivitách a nemají vlastní inovační sítě, přičemž jejich podíl je vysoký. Jde o programy Pro-Inno (vytvořené konsorcium MSP, případně jejich odvětvový svaz si za podpory prostředků ze státního rozpočtu zadává výzkumné řešení u výzkumných institucí).

Při podpoře transferu technologií jsou dále v některých zemích využívána vedle celostátních opatření v četné míře i regionální podpůrná opatření (např. ve Francii, Irsku). Ve Švédsku jsou zase iniciovány sítě technologických kontaktů mezi sektorem veřejného výzkumu a MSP (program TUFF). Tento program podněcuje MSP ke spolupráci a snaží se je napojit jako zákazníky na tvůrce nových technologií. V rámci programu se pro to využívají feasibility studies, vytvářejí se seskupení nebo sítě firem, jsou zakládány kooperační projekty a jako vstupní místo k poznatkům nabízeným celou sítí vznikla síť akreditovaných technologických makléřů (zprostředkovatelů).

Cíle: vytvořit finanční, organizační, znalostní a personální podmínky pro urychlení absorpce nových technologií v malých a středních podnicích


Nástroje:

Realizovaná opatření:

-

Navrhovaná opatření:

Opatření č. 31 K (D)

Vytvořit specifický program ve prospěch MSP, umožňující řešení společných problémů několika z nich, případně by zákazníkem mohl být i odvětvový svaz MSP. O státní podporu by seve veřejné soutěži ucházela konsorcia, složená z několika zákaznických MSP a jimi vybraného řešitele daného problému.


V. Systém hodnocení plnění inovační politiky

V.1. Evidence úkolů ze strany EU


Nový Akční plán inovací EU (návrh ze 2.4.2004)

Akce 1 (k cíli 1 Inovovat všude)

Inovační benchmarking a podpora excelence na evropské úrovni


Akce 2 (k cíli 2 – Přiblížit inovace trhu)

Inovační dovednosti

Podpora technické regulace a standardů, posilujících inovace


Akce 3 (k cíli 3 – Znalosti kdekoli)

Posílit aktivní kulturu ochrany duševního vlastnictví v evropském podnikání

Podpořit identifikaci, transfer a absorpci technologií podniky

Zvýšení úlohy inovací v Rámcových programech


Akce 4 (k cíli 4 – Investovat do inovací)

Posílit víceleté programové finanční nástroje

Posílit vliv strukturálních fondů na inovace

Zvýšit synergii mezi inovacemi a politikami státní pomoci


Akce 5 (k cíli 5 – Inovační dovednosti)

Identifikace, podpora a zjednodušení přístupu k inovačním profesím a dovednostem


Akce 6 (K cíli 6 – Efektivní správa inovací)

Shromáždit členské země kolem evropského modelu správy inovací.



Zpráva o konkurenceschopnosti v Evropě8


Významným, periodicky vydávaným, dokumentem s velkou relevancí k tématu inovací je Zpráva o konkurenceschopnosti v Evropě. Vedle dalších prioritních témat shrnuje výsledky studie o vlivu státní podpory VaV výkonnost jednotlivých firem a národních ekonomik. Závěry (kap. 2.5., str. 113 dokumentu) obsahují několik doporučení pro formulování politik ve členských zemích:


Šetření o inovacích v EU a v kandidátských zemích9



V.2 Zhodnocení ukazatelů inovací dle systému EU


Evropský inovační zpravodaj

Pro potřeby hodnocení pozice Evropské unie vůči zbytku světa, jejích jednotlivých členských zemí vůči průměru EU a konečně, i k hodnocení trendů byl vypracován systém hodnocení, nazvaný Evropský inovační zpravodaj (European Innovation Scoreboard, EIS)7. Složení indikátorů, které mají prokazatelný vztah k charakterizaci inovačního systému v dané zemi, se postupně vyvíjelo. V EIS pro rok 2002 sestávala hodnotící škála ze 17 indikátorů, vybraných na základě zevrubných studií z oblastí:


Tvůrci EIS systém průběžně všestranně zdokonalují, např. úpravou jednotlivých ukazatelů, případně zařazováním ukazatelů nových. Poslední (citované) vydání EIS obsahuje poprvé např. údaje o netechnických inovacích a o vývoji v některých klíčových sektorech. EIS se tak stává nenahraditelným pomocníkem pro tvůrce nejrůznějších koncepčních dokumentů, např. inovačních strategií a politik i obdobných dokumentů z oblastí vzdělávání, hospodářské politiky, oblasti IT a dalších. Přesto lze říci, že i EIS má rezervy. Zejména v případě nových členských zemí nelze pokládat dodávané statistické údaje za relevantní a bude nutno podstoupit dlouhou cestu k jejich zreálnění (což připouštějí i vydavatelé EIS – viz např. 7, str. 3 a další, kde v poznámce k tabulce, shrnujícím trendy je konstatováno, že údaje o rizikovém kapitálu vykazují velké fluktuace a proto k nim nebylo přihlíženo). Metodika vykazování některých ukazatelů vede k pochybnostem o jejich relevanci. Jako příklad lze uvést údaj „employees in hi-tech manufacturing“, kde vykazuje ČR nadprůměrné výsledky, ačkoli se ve skutečnosti jedná převážně pracovníky, zaměstnané na montáži elektroniky (PC, mobilní telefony) z dovážených komponent s nulovým inovačním přínosem. Údaj o počtu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel je v případě ČR zatížen skutečností, že zde dosud v plném rozsahu nefunguje bakalářské vzdělávání a údaje nejsou plně souměřitelné.


Ani uvedené výhrady nemění nic na skutečnosti, že vzájemné srovnávání členských zemí a časový průběh jednotlivých ukazatelů jsou velmi významnými indikátory vývoje směrem k budování znalostní ekonomiky. Jaká je tedy pozice České republiky podle posledního vydání EIS 7? Souhrnný inovační index (SII, viz sloupcový graf na str. 9) ukazuje, že ČR zaostává s hodnotou 0,27 daleko za průměrem EU 15 (0,40) nemluvě o vedoucím Japonsku (0,77), USA (0,70). Před ČR se umístily Slovinsko, Estonsko a překvapivě i nečlen – Bulharsko. Horší už je jen údaj v obr. 2, indikující trend – ČR se ocitla v nejméně příznivém sektoru „DÁLE SE ZHORŠILI“.


Srovnání jednotlivých indikátorů ukazuje jednoznačně největší slabiny českého inovačního prostředí:



Vedle toho jsou již nyní nabízeny v rámci běžících a připravovaných programů (např. PROSPERITA, JPD 3) různorodé možnosti podpory začínajících technologických (inovativních) firem.






Pozn.: ze znalosti situace v terénu se zdá, že právě v tomto bodu by bylo potřeba upřesnit metodiku statistického vykazování.

Pokud jde o netechnické inovace, byly poprvé hodnoceny ukazatele „pokročilé manažerské techniky“, „nové nebo podstatně změněné organizační struktury“ a „významné změny estetického vzhledu nebo designu nejméně jednoho produktu“ a jako čtvrtý ukazatel jejich souhrn. Autoři EIS soudí, že právě v zaostávání v oblasti netechnických inovací tkví prohlubující se rozdíl mezi USA a zeměmi EU a hodlají mu věnovat patřičnou pozornost. ČR se v těchto ukazatelích umisťuje na 11 až 18 místě ze 25 členských zemí EU. Je však třeba mít na paměti skepsi autorů EIS, kteří pokládají údaje v této kapitole za nepříliš průkazné a hodné dalšího zlepšování. Jedním z důvodů jejich skepse je např. principální nesoulad těchto údajů s SII (viz výše). Tak se např. některé členské země překvapivě ocitají podle obou způsobů hodnocení na opačných koncích hodnotící škály; koeficient korelace mezi oběmi skupinami parametrů je -0,04.


Při následných pravidelných kontrolách účinnosti přijatých opatření bude užitečné sledovat dynamiku následujících parametrů:


Lidské zdroje

Tvorba poznatků

Transfer a využití poznatků

Inovace: financování, výstupy, trhy

Absolventi přírodovědných a technických (V&T) oborů

Veřejné výdaje na VaV

MSP ve zprac. průmyslu s vlastními inovacemi

Investice rizikového kapitálu do oblasti high-tech

Obyvatelstvo s VŠ vzděláním2)

Výdaje podnikové sféry na VaV

MSP ve službách s vlastními inovacemi

Investice rizikového kapitálu do ranných fází podniků

Celoživotní vzdělávání

Přihlášky patentů high-tech u EPA

MSP ve zprac. průmyslu se spoluprací na inovacích

Podíl odbytu tržních novinek ve zpracovatelském průmyslu

Zaměstnanost ve zprac. průmyslu se střední a špičkovou úrovní technologií

Přihlášky patentů high-tech u USPTO

MSP ve službách se spoluprací na inovacích

Podíl odbytu tržních novinek ve službách

Zaměstnanost ve službách se špičkovou úrovní technologií

Přihlášky patentů u EPA

Náklady na inovace ve zprac. průmyslu

Podíl firemních novinek ve zpracovatelském průmyslu

Přihlášky patentů u USPTO

Náklady na inovace ve službách

Podíl firemních novinek ve službách

Přístupy na internet a využití

Náklady na IKT

Podíl přidané hodnoty5) ve zpracovatelském průmysl s vysokou úrovní technologií

Přírůstky počtu MSP ve zpracovatelském průmyslu

Přírůstky počtu MSP ve službách


Tomuto požadavku bude potřeba přizpůsobit statistické výkaznictví.




VI. Souhrn


Celý rozvinutý svět chápe již dlouhou řadu let, že jedinou zárukou dlouhodobé prosperity národů i uskupení je ekonomika, založená na znalostech. To je možné pouze realizací celé řady promyšlených opatření z oblasti vzdělání, podpory výzkumu a vývoje, transferu technologií a podpory investic. Tato opatření jsou založena na souhrnu relevantních státních politik – hospodářské, inovační, vzdělávací, vědní a dalších. Významnou roli sehrává i celkové ekonomické a konkurenční prostředí, stav státní správy a infrastruktury, úroveň vzdělání a další parametry které společně vytvářejí příznivé podnikatelské prostředí a proinovační klima.


V České republice bylo za posledních 15 let učiněno mnoho kroků, které vedou správným směrem – byla výrazně zvýšena podpora VaV z veřejných zdrojů, některé programy a iniciativy dokázaly úspěšně propojit výzkumné aktivity výzkumných organizací a podnikové sféry, byla vybudována řada vědeckotechnických parků a dalších institucí, napomáhajících transferu technologií. Investiční pobídky byly rozšířeny o podporu strategických služeb a technologických center. Významným podnětem jsou nově operační programy, naplňující ideu vzájemného vyrovnání mezi zeměmi Evropské unie s podporu strukturálních fondů.


Přesto je situace v ČR předmětem diskusí a pochybností. Konkurenční schopnost země neroste, ekonomický růst je do značné míry závislý na dočasných výhodách - investiční pobídkách a nízkých nákladech na pracovní sílu. V hodnocení inovačních schopností země podle 17 parametrů, vypracovaného Evropskou komisí (European Innovation Scoreboard) zaostává ČR, podobně jako další nově přijaté země, daleko za průměrem EU. Největší nedostatky jsou pociťovány v patentové aktivitě, v podpoře inovativních (technologických) firem, v oblasti vzdělávání (nízký počet absolventů VŠ, nízké procento absolventů přírodních věd a inženýrských oborů) a financování VaV a inovací.


Příčin neuspokojivého stavu je celá řada, stejně jako je mnoho těch, kteří by měli k nápravě přispět. Jednou z nejvážnějších příčin zaostávání je chybné pojetí výzkumu a jeho role ve společnosti. Dlouhá léta se prosazoval model, založený na výlučnosti vědy a oddělující výsledky výzkumu a vývoje od praxe. Z toho plyne nízké procento prakticky využitelných výsledků VaV a zafixování nezdravých praktik v oblasti VaV. K tomu přispívá stávající způsob řízení vysokých škol s nadměrnou pravomocí těch, kdo nenesou za svá rozhodnutí odpovědnost. Navzdory existenci řady institucí, aktivit a iniciativ podporujících transfer technologií, např. vědeckotechnických parků, nesehrávají tyto dostatečně pozitivní roli. Existují bariéry, hlavně legislativní, materiální, finanční i mentální, bránící zakládání firem, realizujících výsledky VaV ve veřejných výzkumných organizacích. V systému České republiky chybí agentura (technologická, inovační), která by systematicky podporovala aplikovaný výzkum a napomáhala transferu jeho výsledků do praxe. Obtížně překonatelnou bariérou je i tradiční nechuť Čechů k riskování a nízké společenské ocenění těch, kdo odvahou a vlastní prací získali úspěch.


Svoji roli sehrává i státní správa – počínaje neujasněnými kompetencemi a absencí koncepce v oblasti inovací. Podpora inovací na úrovni regionů má zpoždění a rodí se zvolna a chaoticky. Státní financování VaV je roztříštěné a nerespektuje (dosud nestanovené) priority; peněz je málo a přednostně je financován výzkum bez vazby na praktické výsledky. Nelze nevidět, že i způsob privatizace v ČR a správa korporací mají na vzniklé situaci svůj podíl – firmy s českými vlastníky v naprosté většině nechápou význam inovací jako jediný faktor, zajišťující jim dlouhodobou prosperitu. Firmy nejsou motivovány k investicím do vlastního výzkumu a k dalším inovačním aktivitám a nevytvářejí dostatečnou poptávku po inovačních řešeních. Obdobně (i když z jiných příčin) se chová i většina firem se zahraničním vlastníkem.


Jak již bylo uvedeno, byla v minulých letech realizována některá proinovační opatření, v současné době se připravuje několik dalších. Situace se dramaticky změnila s příchodem nové vlády, která činí konkrétní kroky ke zvýšení státní podpory VaV a k významnému posílení výzkumu jako nástroje ekonomické prosperity. M.j. prosadila daňové úlevy pro ty podnikatele, kteří investují do vlastního výzkumu, což by mělo být motivací k posílení inovačních aktivit v podnicích. Významnou roli by měla sehrát pomoc EU v podobě strukturálních fondů. Celá řada aktivit v rámci operačních programů Rozvoj lidských zdrojů a Průmysl a podnikání, stejně jako některá grantová schémata JPD 3 je směrována do podpory inovačních aktivit. Půjde o to, aby byla tato příležitost co nejlépe využita a aby nedocházelo ke zbytečnému duplicitnímu financování s „národními“ aktivitami.


K dosažení výrazného zlepšení směrem k budování společnosti znalostí je potřeba přijmout opatření z oblastí státní správy, vysokého školství, podpory VaV, transferu výsledků VaV, financování a správy korporací. Navrhovaná inovační politika by měla být v souladu s připravovanou politikou hospodářského rozvoje, obě by měly směřovat ke zlepšení podnikatelského prostředí a odblokování překážek volného podnikání. Rovněž Národní politiku výzkumu a vývoje je nutno aktualizovat a sladit s politikou inovační. Je nezbytné, aby byla jednoznačně stanovena odpovědnost za oblast inovací, případně za její jednotlivé části. Koordinační roli by měl sehrát pověřený orgán – např. Rada pro VaV s pravomocí, rozšířenou o oblast inovací.


Bylo by žádoucí přijmout následující opatření, podporující inovační proces:







Přehled literatury

1 Národní inovační strategie, přijatá usnesením vlády č. 270 ze dne 24. března 2004

2 Lisabonská strategie; jednání Evropské rady ve dnech 23. – 24. 3. 2000

3 Investovat do výzkumu: Akční plán pro Evropu, COM (2003) 226.

4 Přístup České republiky k materiálu „Investovat do výzkumu: Akční plán pro Evropu“,

usnesení vlády ČR č. 513 ze dne 26.5.2004

5 Strategie trvale udržitelného rozvoje, usnesení vlády č. 1242 ze dne 8. prosince 2004

6 Wim Kok: Enlarging the European Union Achievements and challenges, 26.3.2004

7 Innovate for a Competitive Europe, Brussels, 2.4.2004

8 European Innovation Scoreboard, SEC (2004)1475, 19.11.2004

9 Community Innovation Survey (CIS-3)

10 European Competitiveness Report, SEC (2004) 1397, Brusel 8.11.2004





38